Dealer

Opening "dánskeho krstného otca", od ktorého som čakal dosť, ale dal mi ešte viac. Scorsese a Leone sú v žánri americky epickí, Refn európsky minimalistický a sakra priamejší. Prvý Pusher je skvelou rozcvičkou o malom gangstrovi a jeho páde kvôli nepredvídateľným udalostiam, spôsobeným nepredvídateľnými vedľajšími postavami. Postavami, ktoré napriek malému priestoru pred kamerou režijnou štylizáciou zaujmú naťolko, že detailné zameranie sa na ne v dvoch pokračovaniach je ultimátnym wish-come-true každého filmového žrúta. Must see trilógia, jeden zo základných kameňov európskej gangsterky. (27.06.2016)

Syrová dánská krimi s tak důvěryhodně realistickou atmosférou, že vás vtáhne do děje lépe a rychleji než naprostá většina obdobné americké produkce. Frank (Kim Bodnia), malý překupnický hajzlík a zlodějíček, se spolu s notně vymaštěným kamarádem Tonnym (Mads Mikkelsen) vcelku úspěšně a bezstarostně poflakuje po kodaňských ulicích a podnicích, ovšem jen do chvíle, než mu selže jeden větší kšeft a nebezpečně mu naroste dluh u partičky srbských chlápků, co si potrpí na férové jednání a nesnášejí křivárny a lhaní. On si sice třeba Radovan s vámi přátelsky pokecá o jídle, ale když mu jeho šéf Milo řekne, bez zaváhání vám otevře nožem koleno. Takže Frank by měl začít rychle shánět peníze... Jednoduchý příběh, ale skvostný scénář i režie. (15.05.2013)

Syrově natočená exkurze do dánského podsvětí. Jelikož se nejedná o vysokorozpočtový snímek nemůže divák očekávat nic velkolepého, ale díky amatérskému pojetí má film slušně drsnou atmosféru a nebojí se prostředí drog ukázat bez příkras. Už tady Nicolas Winding Refn dokázal, že má moře talentu. Což později dokázal hlavně filmem Drive. (16.12.2011)

Úplne obyčajný film z prostredia dílerstva drog. Ničím ma nejak zvlášť neprekvapil, keďže ide o 90. roky, je aj trochu tvrdší a postavy si dovolia to, čo by si dnes už skôr nedovolili. Taktiež sú v akcii ľudia z Balkánu, medzi ktorých najčastejšie destinácie patrili cez vojnu a po nej škandinávske krajiny. Typický slovník, typické činy a problémy, nič v dobrom prekvapujúce, ale ani nič slabé. Presne niečo takéto som očakával. (12.11.2012)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)