Pád nebes

i když mám rád severskou kinematografii, tak to bylo pro mě velké zklamání. Ale může za to dost i zdejší špatné zařazení do žánru, protože komedie ani rodinný film to rozhodně není. A když se ještě na film těším na základě vysokého hodnocení i mých oblíbených uživatelů, tak je z toho pak katastrofa. Příběh tam téměř není a všichni se tam plácají od ničeho nikam, i když chápu motivace jednotlivých postav. Herci nejsou špatní, ale nemají tam skoro co hrát. Ani na nic veselého tu nenarazíte, kromě pár absurdních situací a ty mně tam přišly jako pěst na oko. Víc než 2 slabé hvězdy nedám a pochybuji, že v jiném rozpoložení bych dal víc. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.08.2015)

Celkem prijemny film v poklidnem ( skandinavskem ) tempu. Filmy tohoto typu mam moc rad, cerny humor, absurdni situace, kvalitni herecke vykony. Komu se tento snimek libil, at se podiva na dansky film Adamova jablka ( nekolikanasobne lepsi ). Trosku mi zde vadila az prilisna predvidavost deje, co se stat melo, stalo se ( vyhorela benzinka, Juni se nekoho dotkne-koho asi?, micek proleti skrz zed... ). Nebyt vynikajici postavy pani Ruud a nemit slabost pro seversky film, hvezdicku uberu. (21.03.2009)

„Jsme skupina bohatých lidí s alternativním pohledem na realitu.“ Nejtěžší na filmu je uchopit jeho humor. Ten je místy tak černý a ujetý, že až humorem být přestává. Vůbec je tahle svérázná tragikomedie na absurdní, divné a zvláštní momenty bohatá. A také postavy. Ať už je to Reidar posedlý meteority, házením tenisáku o zeď a odmítavou dívkou (kdo by ovšem nezatoužil po ženě, od které po letmém dotyku dostane pěstí, lampou či ostrý střep přiložený k hrdlu), Juni naivně věřící, že si ji vezme rodina k sobě, a neúnavně se snažící se zabít, psychiatr dobrovolně se ničící pozorováním nevěrné manželky přímo při akci, barmský utečenec předstírající své bláznovství, pár malinko „citlivějších“ ale přitom homofobních přátel či třeba Reidarova matka, jež přece vše zvládá. Nutno dodat, že film pracuje s velkou nadsázkou a je třeba ho brát s nadhledem, což se mi místy ne úplně dařilo (a silně ho nedoporučuju milovníkům zvířat). Díky zvláštní, přesto funkční kombinaci civilnosti a jakési „trhlosti“ dám filmu ještě slabší 4*, ale jistě nebude pro každého. (30.10.2022)

Naletěl jsem a pod temnými nebesy Štědrého dne jsem dostal černohumorný zásah do mých filmových slabin. Na tento severský grc, který není ničím jiným než čistokrevnou absurdní komedií s velmi svérázným (rozuměj nechutným) černým humorem - babka táhnoucí zasněženou plání mrtvou kolii a všechny další scény ve kterých se babka se psem vyskytnou - nebudu vzpomínat jinak, než jako na film, který mi v rámci filmu pokazil náladu Štědrého dne. Opravdu si nepamatuji, kdy ANO ze všech jednotlivých karikaturních postaviček mi bylo až tak šoufl - vedle babky vedl párek latentních gayů a zcela zbytečná postava barmského imigranta. Hlavním problémem snímku z mé strany ovšem je, že jsem očekával hlubší psychologické drama z psychiatrického oddělení, řešení skutečných osudů a problémů a ne zcela nepokryté ignorování pravidel psychiatrie ( nemocnice) jako takové, ale i psychických poruch samotných. Je mi z toho filmu zle a finální ohňostroj, který ve filmu završil scenáristickou bezradnost (plácání jedné hovadiny na druhou) byl mým diváckým vysvobozením, že to vše konečně končí. Zmiňovat to, že všichni herci byli příšerní a ještě příšerněji (bez jakékoliv návaznosti) byl film sestříhán je již zbytečné. Závěrem, jako pokus o psychologické drama absolutní odpad, pokud to vezmu jako čistokrevou černou komedii, patrně to funguje. Ovšem ne na mě. 20% (25.12.2012)

"Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství." Severská kinematografie mě málokdy zklame a v tomhle případě to platí dvojnásobně. Skvělé herecké výkony snad úplně všech, kteří se v rolích ztracených lidiček v psychiatrickém ústavu, ale i mimo něj potýkali s nějakou bolestí svého srdce, nebo s nějakým jiným problémem. Úžasně lidské a citlivé, chvílemi až absurdní (jediné, co mně dost vadilo, byla Riedarova mamka s Ottou), nicméně souhlasím s tím, že do komedie a rodinného žánru bych to osobně nezařadila. Velmi příjemné překvapení od neznámého Gunnara Vikeneho a já to určitě všem doporučuju. (07.12.2012)