Pád nebes

HIMMELFALL? To jsou (v nejlepším slova smyslu míněné) civilní výkony hlavních představitelů. Film, který by se v určitém ohledu dal atmosférou přirovnat k české tvorbě 90. let (viz s prominutím "inťošský feeling", důraz na psychologickou stránku snímku, mozaika lidských osudů atd.), netrpěl přehráváním a afektovaným pobíháním po place. Kvalitní herecké výkony tomuto snímku nesmírně slušely a byly jeho nezbytnou součástí. A další charakteristiky snímku? Pomalu se linoucí děj, který pravděpodobně odradí zaryté závisláky blokbasterové produkce ;o), ale potěší ty, kterým nevadí pomalejší tempo. Shrnuto a podtrženo: Pokud chcete u snímku přemýšlet a nenudí Vás "tak_trochu_hlemýždí_tempo", pak HIMMELFALL vřele doporučuji. Pokud máte rádi více akce, tak tento norský opus pro Vás asi nebude to pravé ořechové. Poznámka: Vím, že mně asi ukamenujete, ale já si nemohu pomoct. Vedle toho, že mi připomíná již zmiňovanou českou tvorbu 90. let, tak jsem si při jeho sledování párkrát vzpomněl na Andersonovu MAGNOLII. Promiňte, ale pro mně je to taková norská MAGNOLIE. (01.10.2004)

„Jsme skupina bohatých lidí s alternativním pohledem na realitu.“ Nejtěžší na filmu je uchopit jeho humor. Ten je místy tak černý a ujetý, že až humorem být přestává. Vůbec je tahle svérázná tragikomedie na absurdní, divné a zvláštní momenty bohatá. A také postavy. Ať už je to Reidar posedlý meteority, házením tenisáku o zeď a odmítavou dívkou (kdo by ovšem nezatoužil po ženě, od které po letmém dotyku dostane pěstí, lampou či ostrý střep přiložený k hrdlu), Juni naivně věřící, že si ji vezme rodina k sobě, a neúnavně se snažící se zabít, psychiatr dobrovolně se ničící pozorováním nevěrné manželky přímo při akci, barmský utečenec předstírající své bláznovství, pár malinko „citlivějších“ ale přitom homofobních přátel či třeba Reidarova matka, jež přece vše zvládá. Nutno dodat, že film pracuje s velkou nadsázkou a je třeba ho brát s nadhledem, což se mi místy ne úplně dařilo (a silně ho nedoporučuju milovníkům zvířat). Díky zvláštní, přesto funkční kombinaci civilnosti a jakési „trhlosti“ dám filmu ještě slabší 4*, ale jistě nebude pro každého. (30.10.2022)

Zaujalo ma to menej ako som čakal. Taký priemerný a hrozne povrchný film, ale niektoré momenty v súvislosti s hlavnou hrdinkou sa vydarili. Film si zakladá hlavne na vykreslení jednotlivých postáv, z ktorých ani jedna nepôsobí normálne, vrátane Kima Bodniu. Keby to malo nejaký väčší zmysel a význam určite by to zaujalo viac. Takto len priemer. 60/100 (27.05.2018)

Psychiatrická léčebna a v ní blázni. Blázni, kteří touží, přemýšlí, milují, fantazírují, jednají přímočaře pod vlivem svých stavů. A pak jsou tu ještě ti na druhé straně, ti "normální". Taky touží, přemýšlí, milují .... ale i podvádějí, lžou, opouštějí. Dva světy sami pro sebe se někdy řízeně někdy náhodně proplétají .... jako míček, který podle Reidara může za určitých okolností proletět zdí. Laskavé, křehké a odzbrojující norské překvapení a možná jím ani není, možná záleží jen na míře divácké deformace "popcornem" a ochotě nechat se okouzlit něčím novým. Maria Bonnevie (pacientka Juni) mi byla strašně povědomá a teprve po nahlédnutí do její filmografie, jsem si vzpomněla, jak mě kdysi zaujala její fatální Dina (v Dině) a vím, že půjdu po dalších filmech s touto skvělou herečkou. (05.05.2006)

Vánoce v blázinci. Dostatečně depresívní snímek. Kdyby ho pustili o Vánocích, myslím, že značné procento obyvatel této planety si to "hodí". Jelikož jde o severské drama, tvůci nepropadají žádné naději. To je v tomto případě trochu tristní, protože jiskřičku by to vykřesat chtělo. Nakonec snad jen ta láska...70% (29.08.2013)