Reklama

Reklama

Chcete vedieť čosi viac o tradičnom obraze života v socialistickom Československu? Režisér Jan Hřebejk (Pelíšky, Musíme si pomáhat) nás tentoraz zavedie do šedivých osemdesiatych rokov, kedy život plynul pomalšie, ako v nehybných vodách maďarského Balatonu. Boli to spriatelené rodiny. Akademický sochár Bedŕich Mára musel pred rokmi z politických dôvodov opustiť výtvarnú Akadémiu, kde viedol ateliér a žije v zabudnutí mimo štátnych lukratívnych zákaziek. Dokonca nemá ani preukaz zväzu socialistických umelcov, čo znamená v praxi to, že je umelcom iba pre okruh najbližších priateľov. Jeho manželka Alena je keramička a zdá sa, že so situáciou sa už zmierila. Ale iba do chvíle, kedy k nim nepríde na návštevu Míla Břečka s ambicióznou manželkou Magdou. Míla je pravým opakom Bedřicha. Politický oportunista Míla je riaditeľom základnej školy a na svoju kolaboráciu má logický argument: „Niekto musí plávať s nimi, aby situáciu uľahčil.“ Ich dospievajúce deti so o tom myslia svoje a politiku radšej neriešia. V podstate pokojný život však naruší kunsthistorik Alois Fábera a zdá sa, že Bedřich bude mať grandióznu zákazku... (RTVS)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (631)

kingik 

všetky recenzie používateľa

Život za "totáče" byl jedno velké pupendo. Pro Hřebejka, a hrdiny jeho filmu, tedy určitě, jak vyznívá z jeho líčení doby, co nenávratně vzala za své. Co bychom si bez toho Hřebejka počali, kdyby nám čas od času s vehemencí sobě vlastní nepřipomenul krušnou dobu v komediáním pojetí. Návrat do minulosti to však z filmového hlediska rozhodně není špatný. Za cíl svého vyprávění si tentokrát vybral rok 1984. Tohle datum spojuje nevelký okruh postav, které se mezi sebou přátelí, a kteří společně cítí, že nepolevující nesvobodné zřízení stále větší měrou zasahuje do jejich obyčejných lidských životů. Z ateliéru, ve kterém se postavy většinu času scházejí, udělali tvůrci něco jako poslední svobodnou baštu, proto se zde odehrává tolik scén, které slučuje a symbolizuje nezlomné malé vítězství nad presujícím a persekujícím režimem, včetně zobrazené nahoty (scéna s nahou Vilmou Cibulkovou), což se dá rovněž přeneseně aplikovat na bezmocnost postav, kterou do jisté míry vládnou. Hřebejk vsadil na pestrost a vyváženost charakterů s jejich postupným brilantním vykreslením až na hranici nenuceného absurdna. Jednotné protirežimní názory nabourává pouze přítomnost protichůdného demagogického charakeru pedagoga, jež vzal na sebe podobu uvědomělého vzdělance z vyšší vrstvy, který však postupem doby dojde k určitému poznání a uzrají v něm pochyby, na kterou stranu se vlastně dát. Jaroslav Dušek je na tyto postavy kadet. Protichůdnost charakterů obstaral především bohémsky smyšlející Bolek Polívka, ale i silné ženské charaktery ztvárněné Evou Holubovou a již zmíněnou Vilmou Cibulkovou, které to jistily takříkajíc odzadu. Mezi nimi pendloval sympaticky chvástavý blb Pavla Lišky a jeho originální hlášky, jež se v určitém ohledu staly jakýmsi vrcholem filmu. Na herce se Jan Hřebek mohl opět výrazně i výrazově spolehnout. Jiné výrazové prostředky používal jen sporadicky. Chytrost glosujících postav však zůstala zachována, což zajistilo pevné herecké zázemí se zdrojem vtipné eskalace i hořkých poznání a zklamání z neradostné až absurdní reality té doby. Pravda, někdy až moc absurdní a přepálené, pokud jde o tvůrčí hledisko. Jsou ve filmu místa, která Hřebejk neustál, anebo je posunul do příliš komické, málo věrohodné roviny. Spadá do toho i podivně koncipovaný závěr s dovolenou u Balatonu, který jakoby vypadl z jiného filmu, než doposud z toho, jaký divák sledoval. Espresivní vyostření není silnou stránkou režiséra Hřebejka. Snaha o kreativní vybalancování vychází jen někdy, je však překryta častým groteskním rázem filmu. Ten je někdy vítaný, ale trochu se z něj mohlo ubrat. Nejvíc asi vadí Hřebejkova inklinace k jednostrannému pojetí, že všechno v minulosti bylo špatné. Na to nepřekládá téměř žádné argumenty, a když tak jen velmi slabé, nebo jen čistě náznakové. Vychází v podstatě jen z toho, že divák bere dobu minulou za vyloženě špatnou, která nic dobrého nepředstavuje ani neskýtá, a pokud ano, je to jen nesmyslná absurdita té doby. No to tedy mě moc nepřesvědčilo, že by to bylo nějak maximálně kreativně odvedeno. Spíše naopak. Z toho pramení i častá roztříštěnost scén s nízkou kontinuitou, v níž si Hřebejk libuje. Film i tak po letech uzrál ve kvalitní studii groteskna a absurdna. Ve výsledku je tenhle počin satiricky svérazný, přičemž si ve větší míře zachovává komediální přehled i nadhled. A v tom je jeho největší síla. Mé hodnocení: 70% () (menej) (viac)

MIMIC 

všetky recenzie používateľa

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. ()

Reklama

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. ()

Marigold 

všetky recenzie používateľa

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. ()

Renton 

všetky recenzie používateľa

Scénář: Petr Jarchovský .. Marks, Engels, Beatles to není můj rytmus. Česká totalitní léta osmdesátá jsou mi opravdu vzdálená. Nemám tu dobu v oblibě, jak historicky tak i kinematograficky. Sice jsem se jejich počátkem narodil, ale kromě toho, že jsem chvíli učitelce říkal soudružko a z ničeho nic najednou paní, si nic nepamatuji. Přesto je Pupendo zábavné, zajímavé a jistým způsobem výstižně nudné. Herci a hudba taky v pořádku. Jediný problém má v tom se nějak pohnout dopředu, všechno plyne až zbytečně pozvolna, chvílemi se přešlapuje na místě a ledacos naznačeného pak líně odpluje a není dokončeno. Od Hřebejka spíše ten lepší-slabší kousek. ()

Galéria (73)

Zaujímavosti (55)

  • Auto, ktorým Pavel Liška (Vláda Ptáčník) zrazil policajta, bola Škoda 1000 MB, typ 721 bez poznávacích značiek. (Raccoon.city)
  • Během natáčení hlavních scén v létě 2002 přišla do Prahy velká voda, která zkomplikovala natáčení. Množství scén se mělo točit v zaplavených lokalitách. (DexMASTER094)
  • Pavel Semjonovič Rybalko, sochu ktorého modeluje Boleslav Polívka (Bedřich Mára), bol maršal tankových vojsk. Zúčastnil sa na všetkých dôležitých bitkách 2.svetovej vojny (Stalingrad, Kursk, Berlín). Velil tankom, ktoré 9.mája ako prvé dorazili do Prahy. Zomrel v roku 1948 a jeho meno nesie Taškentské vysoké tankové učilište. (Raccoon.city)

Súvisiace novinky

Zemřel herec Jiří Pecha

Zemřel herec Jiří Pecha

28.02.2019

Svět opustil další známý český herec. Ve věku 74 let zemřel Jiří Pecha, nejlepší kamarád a častý herecký partner Bolka Polívky. Asi nejvíc jej proslavila role anděla ve filmu Dědictví aneb… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené