Pupendo

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (21.11.2007)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)

Scénář: Petr Jarchovský .. Marks, Engels, Beatles to není můj rytmus. Česká totalitní léta osmdesátá jsou mi opravdu vzdálená. Nemám tu dobu v oblibě, jak historicky tak i kinematograficky. Sice jsem se jejich počátkem narodil, ale kromě toho, že jsem chvíli učitelce říkal soudružko a z ničeho nic najednou paní, si nic nepamatuji. Přesto je Pupendo zábavné, zajímavé a jistým způsobem výstižně nudné. Herci a hudba taky v pořádku. Jediný problém má v tom se nějak pohnout dopředu, všechno plyne až zbytečně pozvolna, chvílemi se přešlapuje na místě a ledacos naznačeného pak líně odpluje a není dokončeno. Od Hřebejka spíše ten lepší-slabší kousek. (16.10.2007)