Pupendo

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (29.04.2019)

Jsem spokojen, a to tak že velmi. Úplná špička Hřebejkovy filmografie sice zůstala neochvějně na svém místě, ale tohle je pravdivá, vtipná a skvěle zrežírovaná (a zahraná) výpověď o české povaze osmdesátých let. Jan Hřebejk je čím dál lepší, takže pokud bude mít v ruce ještě o kousek kvalitnější scénář, pak se lze jenom těšit na jeho další filmy. (30.11.2003)

Pre mňa spomienka na detstvo, ako som ho vtedy nevnímala, prezentácia srabizmu i odvahy prekrytá závojom humoru a strácajúca sa v tieni Leninov a Rybalkov. Smutno-smiešna ukážka rokov minulých, ktoré ma dojímajú napriek tomu, že môj dnešný pohľad na minulosť nie je nijako sentimentálny. A dostatok nadhľadu približuje minulosť aj dnešným deťom, ktoré sa možno takto dokážu preniesť cez ružové okuliare rodičov čo tvrdia, že lepšie už bolo. (19.11.2006)

V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem. (01.03.2009)

Já vim, že to s Pelíškama srovnává uplně každej, ale ono se to vážně nabízí. A Pupendo o fousek prohrálo, výbornej film, ale jako Pelíšky mě nevzal. Možná po dalším shlédnutí změním názor, ale zatím je to na hodně silných 80%. Některé scénky jsou jako samostatné skvělé, to se dá řict například o všem, kde se objeví Pavel Liška. Jako celek však Pupendo chvilkama nefunguje až tak dokonale. (07.04.2003)