Černá sobota

Alkohol metla lidstva? Ale kde že. Methylalkohol je metla lidstva. O tom se přesvědčili i hrdinové tohoto výborně napsaného kriminálního snímku. Když něco kape ze železniční cisterny, koho by to nepřitáhlo. A kór, když se dá na tom slušně vydělat. Každý si aspoň toho jednoho frťana dá, takže jakýpak copak. Demižóny jsou naplněny a jede se. Tohle se dá do hospody, tohle kamarádovi, sám sobě taky něco a katastrofa může začít. Příběh nemající od reality vůbec daleko ukazuje, jak lehce se může dostat do oběhu jedovatá látka a naopak jak těžko se zachraňuje co se dá. Příběh, který se může stát kdykoliv. Ano, scénář je tak vynikající, že nemůže být o jeho přesvědčivosti pochyb. Snímek by klidně mohl sloužit jako varovný instruktážní hraný film. (31.10.2014)

V první části krásné dusné černobílé psychologické žánrové scény z hospody. Pak dějový zlom a následuje už jednodušší souboj s časem, v němž držíme palce státnímu aparátu; nemám to tvůrcům moc za zlé, ale k té první části se moc nehodily opakované vtipy ve druhé části založené na tom, že první pomoc proti metanolu je etanol. Zvláštní znamení filmu: moudrý policista vypadá, mluví a pohybuje se jako fantomas, případně jako by ho hrál pan Nebřenský v nejlepších časech Divadla Sklep. (01.03.2013)

Československý kriminální film s prvky film-noir zabývající se odcizením a následnou distribucí metylalkoholu. Dvojice kumpánů Kubíček a Rezek (F. Filipovský a F. Holar), kteří si rádi přihnou, odpustí z cisterny odstavené na železniční stanici označené výstražnou tabulkou upozorňující na jedovatou látku dva demižony této kapaliny a uschovají ji do hostince, jehož je jeden z nich majitelem. Brzy po konzumaci se projeví účinky jedovaté látky a oba muži zaplatí za svou hloupost smrtí. Neobvyklé úmrtí otravou metanolem vyšetřují kriminalisté ve složení kapitán Drahota (impozantní a ledově klidný L. Tokoš) a nadporučík Bláha (Z. Dítě), kterým vydatně vypomáhá zástupce veřejné bezpečnosti na železniční stanici R. Deyl. Vzrušení nastane ve chvíli, kdy se zjistí, že F. Filipovský vědomě daroval láhev s jedem řidiči Janu Valenovi (J. Bek) jedoucímu jako svědek na svatbu svého přítele. Nastalo veliké zděšení, neboť tento nevhodný svatební dar mohl ohrozit mnoho nevinných životů, a okamžitě se začalo pátrat po místu konání svatby a totožnosti ženicha s cílem zabránit otravě. Nenápadný hodinový snímek od M. Hubáčka má poměrně slušnou atmosféru, která vrcholí těsně před koncem a na nebezpečí plynoucí z konzumace metylalkoholu upozorňují i dramatické scény z nemocnice. V zajímavém filmu se ve vedlejších rolích objeví D. Medřická jako Rezkova manželka Věra, kterou pojilo citové pouto k vdovci Valenovi či příslušník bezpečnosti J. Kemr, který dokázal zabránit hromadné otravě na veselce Bekova přítele. Pokud pominu podivný mluvený úvod v socialisticko-dokumentárním stylu, nevidím důvod, proč Černé sobotě neudělit nadprůměrné hodnocení, neboť na mě dobře filmařsky zvládnutý snímek zanechal velmi dobrý dojem. (31.05.2019)

Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. (31.03.2010)

Začátek byl zvláštní. Myslela jsem, že sleduju nějaký československý filmový týdeník. Bez takového začátku bych se klidně obešla, protože mi přišel až moc násilně naroubovaný. Pak se z toho samozřejmě vyvinul celkem obyčejný kriminální příběh. Takových bylo natočeno hodně. Byl ale velmi dobře obsazený. Potěšil mladý Lubor Tokoš. Málem jsem ho nepoznala, protože jsem ho přece jenom výdávala jako staršího muže s bílými vlasy a vousy a to většinou v dědečkovských rolích. (23.02.2012)