Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Film na kterém je nejzajímavější jeho název... Zbytečná přítomnost namlouvané pasáže, která nemá nic společného s tím, co se děje na obrazovce. Na většinu výjevů se sice kouká svižně a bez nudy, ale jen díky jejich rychlému střídání, opravdu zábavné a imaginativní jsou tam výjevy snad dva a místo ostatních by mohl být přítomen záběr na hrající si koťata obarvená na duhovo a výsledek by byl v podstatě stejný. (31.07.2014)

V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně? (29.07.2008)

Je to prosté. Krátká kravinka, která nám má ukázat taje a kouzla dokonalého animovaného nebo dejme tomu stop-motion. To je splněno. Nicméně Švankmajer nikdy nebyl moje kafe. V podstatě žádní kafe, jelikož kafe nemám rád. Což tady se prolíná do naprosto ujetého, nesmyslného až hororového příběhu. Pokud toho bylo všechno záměrem, tak skvěle. Já viděl, to co jsem očekával. Dobrý trip. (10.03.2018)

Mistr Švankmajer oživil cokoliv: bahno, kameny, nábytek, listí, kostry, jazyky... zanimoval taky živé objekty, zvířata... a člověka. Podivné? Švankmajerovské. Autor obejkty neoživuje "mechanicky", ale odhaluje jejich "tajný" život, jejich obsah. Snímek Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta označuje sám tvůrce za "hru návratu do dětství" - je to jakási osobní vzpomínka na svět dětství, kdy je právě hra hrou, tzn. podřízená sama sobě. Hračky zde přebírají roli stylizovaných loutek, marionet či masek (jako tomu bylo u jeho dřívějších filmů). Osobité ztvárnění světa her a dětské svobody, v němž je krutost jeho přirozenou součástí. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=ndBgrp2F-Kk&feature=related (05.03.2009)

Tentokrát jsem se nějak nedokázal zažít do toho, co se Švankmajer snažil sdělit, takže u tohoto krátkometrážního snímku jsem schopný ocenit spíše jeho technické hodnoty než jeho výpovědní kvalitu, která tam bezpochyby je, nicméně mě nějak minula. Zkrátka jeden z těch filmů, na které se pěkně kouká, avšak příběhově zaujme jen určitou skupinu diváků, do které bohužel nepatřím. (05.07.2015)