The Coffin House
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Jiří ŠafářHudba:
Zdeněk LiškaVOD (1)
Obsahy(2)
Maňásková hříčka Jana Švankmajera na staré téma: když se dva hádají, třetí se směje. Jan Švankmajer využil tradiční lidové maňáskové hříčky k tomu, aby natočil v roce 1966 první autorský film na staré známé téma, že když se dva hádají, třetí se směje. Ve filmu vystupují tradiční loutky Kašpara a Paňáci, nechybí zde ani živé morče a nezbytné rekvizity jako palička a rakev. Závěr filmu přerůstá tradiční pouťový rámec, zobecňuje vztah Kašpara a Paňáci na vztah lidí vůbec a z maňáskového divadla se náhle stává tento svět. (Česká televize)
(viac)Recenzie (52)
Nie som moc fanúšikom bábkového divadla a tým pádom ani filmovej tvorby podobného razenia, ale keď je to na jednej strane dobré, tak prečo nie? A Jan Švankmajer, ten vie ako zaujať okrajové publikum. V tejto snímke sa okrem klasických experimentálnych výjavov nachádzajú aj dvaja gašparkovia-kupci a jedno morské prasiatko. Chlapíci sa nepohodnú, ani o prasa a ani o nejaké vrecia a tak sa navzájom udierajú kladivami. Má to temnú atomsféru, hoci takú potemhúcku, nepriamu. Jeden druhého chcú dostať do pripravenej rakvy. Dal by som tri hviezdy ale jednu pridávam kvôli geniálnemu koncu. ()
-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tento jarmareční spektákl bych si možná užil naživo, ale jako kraťas mě tolik nezaujal. Rozhodně však musím vysoce ohodnotit herecký výkon morčete a díky němu to stouplo ke 3 hvězdičkám ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Stručná Švankmajerova sonda do lidských vztahů vedoucích k oboustrané destrukci. Vše vyjádřeno formou loutkového divadla, prodchnuto jednotlivými odkazy (zvíře jako němý pozorovatel; samotná ničivost slov, kdy hřebík tlučený do rakve prochází nejdříve neživými ústy ženy na papíře a následně "živými" ústy šaška.....). Dovedené k absurdnosti. ()
Převod maňáskového divadla do filmu. Není to "jen" podobenství o hlouposti a zhoubném vlivu zla, které se přenáší jako mor z člověka na člověka; je to onen pradávný konflikt mezi lidmi, dialog, komunikační blok. Vzájemná destrukce obou aktérů. Švankmajer zde použil filmově-výtvarnou techniku s kombinací marionet a reálného prostředí, kterou dovedl k dokonalosti ve svém celovečerním filmu Lekce Faust (1994). K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z1orgv9WKn4 ()
Tak po Zahradě se vrátíme zase pěkně do reality....tedy té imaginární, mistrovo. Švankmajer si naštěstí drží Lišku pevně při ruce a ten se zas na oplátku trefuje do jeho filmových okýnek tak brilantním způsobem, že začínám mít pomalu ale jistě pocit, že byl skutečně neomylný. Tady opravdu nevím jestli Švankmajer doháněl Lišku či naopak. Neskutečně precizní práce obou mistrů. ()
Galéria (6)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama