Down to the Cellar
Obsahy(1)
Malá holčička, nastrojená jako Červená Karkulka, schází po schodech dolů do temného sklepa pro košík brambor. Při vstupu do sklepa se v děvčátku začíná probouzet skrytý strach ze tmy, který jí dovoluje vidět věci zcela nevídané a nemožné. (Pedestrian)
Recenzie (47)
Tak jsem opět zavítal do Švankmajerovy dílny, tentokrát to byl sklep. Představivost dělá divy, mnohé o tom ví i holčička jdoucí pro brambory. Ze strachu se jí v hlavě inscenují nejrůznější představy, které před ní jedna po druhé ožívají a divák může sledovat, jak např. použít černé uhlí na 10+1 způsob. Každý sklep má svá temná zákoutí, tento působí obzvláště děsivě, zejména, když vám pod nos někdo strká pocukrovaný kus čehosi, co nápadně připomíná hokejový puk. ()
Po prvním podívání bych řekla, že holčička má přinejmenším malej psychickej problém ... Tahle malá slečna má můj obdiv. A pan Švankmajer už stabilně taky. Ještě že nemám takovejhle sklep a ještě že moje kočka není černá. Tenhle sklep je zlej, temnej, zákeřnej a plnej divných lidí. Já osobně bych do něj nevkročila a poslední scéna je pro mě tou, kdy si říkáte, aby tam proboha nechodila ... Scéna s uléháním se mi líbí nejvíc, ale tady mi sedlo vlastně všechno. Krásně temně natočeno s krásně temným a otevřeným koncem. ()
LOL tak to je vostrý .. Po pěti minutách mě to začalo neskutečně srát a dodíval jsem to jen z donucení, že zjistím, co na tom těch 576 diváků co tomu dali v průměru 83% vidí. Bohužel nic. Možná je to tím, že mě není 6 a nedívám se na to na černobílé televizi a sklep mě už dávno neděsí .. A v mých 34 letech můžu jen říct - TAK TOHLE OPRAVDU NEEEEE. ()
Kolik se toho dá vytěžit z krátkého příběhu o malé holčičce jdoucí do sklepa pro brambory. Švankmajer je mistr svého oboru a vtiskuje divákovi svoji vizi dětského strachu, který každý z nás zažíval při cestě do temného sklepa. Postava, kterou ztvárnil Alexandr Letko vzdáleně připomíná svým tématem Pechovu scénu z Otesánka. Svérázné absurdnosti jako "uhlové koláčky" a další jsou neodmyslitelným koloritem Švankmajerových fimů. ()
Stylizací a dokonce některými konkrétními záběry připomíná pozdějšího Otesánka, zaměřením je samozřejmě ale jinde. Je to vlastně celkem jednoduchý film, jímž se režisér vrací do svých dětských let a vzpomínek a znázorňuje obsese a hrůzy malých dětí ve spojení se sklepem. Vždyť ruku na srdce, kdo se ve vlastním sklepě nebál ježibab nebo upírů? :-) Mimoto je ve filmu pár zajímavých momentů a velmi kuriózních nápadů a já osobně velmi oceňuji Poeovský motiv černého kocoura jehož závěrečné entrée působí velmi děsivě (tedy při alespoň minimální fantasii) a dovádí dětský strach až na tu nejzazší hranici. ()
Reklama