Nevěsta

Žádný rozpačitý debut, ale poměrně zdařilé a osobité dílo oživující poetiku surrealismu. Jako celek sice film nikam uspokojivě nesměřuje a osud naivní hlavní postavy nechává spíše chladným, ale některé scény jsou skutečně lahůdkové - v hlavě určitě utkví rekapitulace českých filmových nahotinek zarámovaná luxusní koupelí s jemnými lesbickými náznaky a hravým oslovováním diváka a především mrazivě-tklivá, výsostně surrealistická etuda Jiřího Dvořáka v jeho království panenek, která má velmi bolestnou dohru. I úvodní hyperautentický dialog v drubežárně na téma svatby v nejlepších novovlnných tradicích velmi dobře naladí na následující dění. Film nápady rozhodně nešetří, i dialogy jsou díky Jiřímu Suchému hravé a výmluvné, ale nakonec nevznikne víc než barvité leporelo. Estetikou a poetikou film neustále kolísá různými směry, nevytváří jednotný stylistický účinek a už vůbec ne přesně zaměřenou výpověď. I tak nesmírně zajímavá položka naší kinematografie, která má daleko k na světlo omylem vynesené vykopávce. (29.03.2013)

Sebereflexivní úvaha o nahotě ve filmu zaujala, hlavní hrdinka mě okouzlila (roztomilounká, ach...), erotické podtexty podnítily představivost a scéna s mužem s panenkami vyděsila víc než se většině hororů kdy povedlo. Jednou tento textík přetvořím v něco intelektuálně hodnotného, nyní jsem pod vlivem poetiky snímku oněměl... (06.05.2012)

Film, který svým syrovým začátkem evokuje atmosféru filmů Formanových, aby se pak zlomil do fantaskního příběhu, kde lze cítit vliv Švankmajerův a který připomene souběžně vznikající Valérii a týden divů. Zde je jistě společným jmenovatelem surreálná poetika Vítězslava Nezvala. Ten film ještě hodně voní hravostí a erotismen šedesátých let, jen ten smutný a deziluzivní konec jako by byl již poznamenán nastupující normalizací. (09.11.2014)

Jedním slovem experiment. Jako by ho natočil nějaký zapálený surrealista a ne Jiří Suchý, kterého divadelní tvorbu vůbec nemusím. Ale Nevěsta mu sedla velmi dobře, škoda, že nepokračoval v takovém stylu dále. Ale chápu, že režim by takovým těžko pochopitelným situacím stěží dával zelenou. Kdo má rád absurdní avantgardní stylizaci a zvláštní surrealistickou poetiku bez vysvětlujících situací a haluzových až snových sekvencí, určitě nebude Nevěstou zklamán. Navíc první filmová role Marty Vančurové, která se nebojí odhalit své vnady a její naivita je až okouzlující. Hodně mě rozesmál i Pepa Dvořák, coby nápadník hlavní hrdinky Zdeny a jeho záliba ve sbírání panenek všeho druhu. Film by se mohl směle zařadit mezi tvorbu Nové vlny, která již v 70. roce byla na úpadku. (15.08.2018)

Na počátku byl svár mezi Suchým a Šlitrem a výsledkem byly mmj. projekty Nevěsta a Plakala panna, plakala. A zatímco Šlitr si fandil ve formátu semaforské písničkové besídky, Suchý si fandil o něco výš. Barrandov klasicky objednal autorský film a Barrandov opět klasicky výsledek nijak nepodpořil. Co tam ty tehdejší kádry Puršova typu tak popouzelo? Snad kombinace vulgárního a naivního, přímočará parodie na Chaplina nebo střihová koláž z obnažených záběrů z filmů posledních let. Uvědomělé komentáře a glosy, pohled do provozu banálního kabaretu, natáčení hysterického filmu, zesměšnění památkářů nebo nepřikrášlený pohled na bytový večírek. Na každý pád je Nevěsta sebestředným výstupem ze semaforské poetiky, včetně naprosto šílených nehereckých výstupů. (04.09.2021)