Pán prílivu

Působivé psychologické drama nejenom o tajemstvích/vzpomínkách uvnitř nás. Barbra Streisand tentokráte na dvou židlích herecké i režisérské a obě zvládla na výbornou (třetí židli pěveckou, ve které je možná úplně nejlepší, si pro tentokrát nechala na příště). Působivý příběh, výtečná hudba Jamese Newtona Howarda a k tomu famózní Nick Nolte v roli Toma, přiměřené množství romantiky i humoru, co více si můžete přát :-? Spousta dalších působivých hereckých výkonů, nad nimiž ale vyčnívá ústřední příběh dvou lidí, kteří se navzájem zachraňovali a "zachránili". (24.08.2018)

Dávnejšie som sa pokúšal film sledovať, ale nešlo to, takže zostal bez hodnotenia. Ani teraz som nebol dokonale spokojný, hlavne pre tú dĺžku, ale tak to v psychologickej praxi chodí, že výsledky neprídu len tak odrazu. Táto psychiatrička sa tomu oddala ešte viac, až mi tie výjavy z minulosti boli dosť nepríjemné. (30.11.2018)

Film, z ktorého cítiť poctivú a veľmi tvrdú prácu pani režisérky. Zároveň mám však dojem, že sa nedokázala vyhnúť typickej ženskej predstave o romantike, citovej nátlakovosti a účelovej sentimentalite. Prvá polovica a i kúsok ďalej bola výborná, človek čaká aké rodinné tajomstvo to z Toma vypadne a musím uznať, že to nebolo najhoršie. Tiež scenár okolo toho a skladba deja ušli a celkom ma aj zaujali. Koniec však už srší trápnosťou a presladenou romancou, až takou, že sa mi chcelo od toho odvracať oči, cítil som sa trápne aj za nich. Niekedy je menej viac, ale aj napriek tomu hodnotím snímok ako nadpriemerný. 70/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (17.01.2016)

Film je vcelku slušný, Barbara Streisand se ukazuje být dobrou herečkou i reřisérkou; téma je také zajímavé - jak nás vzpomínky na místy dost neradostné dětství ovlivňují i v dospělosti. Ale přesto bych měla jednu dost podstatnou výtku - co v tomto filmu proboha dělají dialogy (naštěstí jich není moc) á la Rosamunda Pilcher ? Tady měl někdo občas černo v hlavě...Když však přimhouříte oko, zůstává kvalitní film. (10.02.2004)

Obrovská srdcovka. Vysoké hodnocení plyne z toho, že se nestává tak často, aby se do mě tento typ filmu tak moc vryl. Ačkoliv je zápletka jak vystřižená z červené knihovny, neměla jsem sebemenší problém jí uvěřit. Je to natočené s velkým citem. Soundtrack je kapitola sama pro sebe, stejně jako Nick Nolte. Doják, ale jeden z nejlepších, co znám. A knihu Pata Conroye mám připravenu jako horký tip, hned jak se dostanu do důchodu^_^ (08.10.2011)