Dve tváre lásky

Takové útrpné dvouhodinové čekání na Godota. Člověk si ze začátku říká, že karty jsou rozdány poměrně dobře a že by se tak mohly mezi sebou zajímavě promíchat, ale nakonec se z toho nic nestane a zápletka je prakticky nulová, protože celý film popisuje pouze období jednoho (sice ne obyčejného) vztahu a jednu jeho vážnou krizi. Nejspíš nic, co by neznala většina lidí, přestože role bývají v realitě v tomto častěji spíš obrácené. A filmy s jediným poselstvím, a to tím, že láska všechno přemůže, patří spíš do kategorie fantasy, stejně jako ten slaďoučký konec. (10.02.2018)

Další hloupoučká americká romantická komedie, pro mě existují americké výjimky snad jen Bosé nohy v parku, Když Harry potkal Sally a Co dál, doktore. Všem romantickým duším doporučuju "Vánoce s Alžbětou" od Kachyni https://www.csfd.cz/film/4985-vanoce-s-alzbetou/komentare/ (22.12.2017)

Příjemně osvěžující, mile nenucená, inteligentní komedie s lehce a přirozeně plynoucími dialogy - a s báječnou Barbrou Streisand, která znovu dokazuje, že je herečkou ne dvou, ale mnoha tváří. Ovšem nemohu opomenout ani jejího filmového partnera Jeffa Bridgese, filmovou matku Lauren Bacall ... a vlastně všechny, kteří přispěli k vlídné, úsměvné atmosféře, která ze snímku vyzařuje. (10.09.2010)

I když opominu fakt, že obě tváře Barbry Streisand jsou téměř totožné, stále jde o romantickou komedii, která neurazí - nenadchne. Osobně už Dvě tváře lásky znovu vidět nemusím, snad možná kvůli legendě Lauren Bacall a roztomilému Jeffovi. No... i když asi ne, postava Gregoryho mě vlastně dost štvala.... buď chemie mezi lidmi je nebo není, a ne že ji ze sebe po nějaké době soužití pracně vydoluju jen proto, že si "kámoška" změnila rovné vlasy na decentní vlnky a najednou je z toho vášeň hodná závěrečného duetu s Bryanem Adamsem. (17.08.2013)

Romantická komedie ve starém stylu. --- Docela chápu, že příběhy o milencích překonávajících nástrahy a nesnáze vyvolávají mnohdy pohrdání. Poptávka po nich je masová a věčná ve všech (sub)kulturách, a jako ve všech případech velkovýroby, početně daleko převládají instantní dreky. --- Barbra Streisand, romantická herečka a zpěvačka, tentokrát také režisérka, ví asi velmi dobře, jak je to těžké: držet se žánru, a tedy i všech jeho klišé, a přitom něčím vybočit z balastu. Navíc si, podle mne moudře, uložila omezení, že ve změněné době zůstane sama sebou. --- Za daných okolností, kdy herecká způsobilost hlavní představitelky je mimo diskusi a rozpočet je slušný, všechno závisí na scénáři. A ten musí sázet na dobré dialogy, protože soudobými technologickými vymoženostmi žádnou stupiditu nemůže a nechce zakrývat. --- Podařilo se to? Podle mého soudu ano. Streisand umělecky i komerčně ještě jednou uspěla. Zvláštní zmínku zasluhuje pozoruhodná role matky hlavní hrdinky, kterou suverénně zahrála ještě o generaci starší hvězda Lauren Bacall. Právě její dialogy s dcerou více než co jiného tento romantický příběh povyšují nad moře nezajímavého průměru. (13.09.2010)