Talk Radio
Réžia:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHudba:
Stewart CopelandHrajú:
Eric Bogosian, Ellen Greene, Leslie Hope, John C. McGinley, Alec Baldwin, John Pankow, Michael Wincott, Zach Grenier, Anna Levine, Park Overall, Earl Hindman (viac)Obsahy(1)
Pro moderátora rádiové talk show v Dallasu, který si nebere servítky, jsou následující dny hodně důležité. Zjistil totiž, že jeho kontroverzní pořad vysílaný pozdě v noci by mohl "vykopnout" do celonárodní sítě rozhlasových stanic. Nicméně všechno není zdaleka tak skvělé jak se zdá. Má trable s láskou a bojí se, že vedení sítě se bude snažit změnit obsah show kvůli neonacistické skupině, kterou rozzlobily moderátorovy otevřené názory. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Naprosto zbytečnej a nudnej film. Jestli to měl bejt obraz americký společnosti, tak to potěš. Film se měl podle mě zaměřit na jedno téma a to rozebrat, např. ten antisemitismus. Takhle se jednalo pouze o přehlídku zbabělých, bezcharakterních, bigotních, rozstřesených, ožralých nespavců, paranoidních, nechutných, zvrácených, voyeristických, ubohých, oplzlých telefonujících (slova hlavního hrdiny). Na druhém konci drátu to ovšem nebylo o moc lepší. Moderátor byl krajně nesympatickej, arogantní a namyšlenej. 1* dávám za povedenou kameru. PS: potěšila mě akorát hláška zfetovanýho rockera Kenta: znáš tu píšničku od Megadeth: "Mír je naprodej, ale kdo kupuje..." ()
Kdybych měl zvolit jeden jedinej film, kterej naprosto dokonale popisuje osobnost Olivera Stonea, tak je to právě Noční talk show. Pro mě jeden z jeho posledních filmů, co jsem od něj ještě neviděl. Zároveň ale přesně film, který naprosto dokonale vystihuje jeho osobnost. Kritický, tvrdý, násilný, nebezpečný a bůhví co ještě za synonyma k těmto prvotním emocím. Eric Bogosian tady hraje člověka, co si k lidem dovoluje hodně. Jakmile se ale na scéně objeví vyjetej rocker, přichází ten pravej Stone, kterej se nebojí říct svůj brutální názor. Tím to ale nekončí. Film má plno silných scén, především v samotných hovorech s ostatními lidmi. Jsou tam ale i zbytečné momenty, který film jen zaplácávají, a které bych klidně vynechal. ()
Spoilery! Filmy Olivera Stonea mají zkrátka své nezaměnitelné kouzlo, rezonují ve vás několik dní a většinou se Vám druhý den zdají lepší, než jste je vnímali bezprostředně po zhlédnutí. Moc na autorovi oceňuji to, že netvoří filmy, které si pustíte k popcornu, nýbrž tvoří filmy, ze kterých si zaručeně odnesete minimálně rozšíření svého světonázoru. Krásně syrový a neidealizovaný vhled do života moderátora rádia z doby, kdy toto povolání mělo významně důležitější roli, než je tomu dnes. Eric Bogosian byl naprosto uvěřitelný a zcela přirozeně dokonalý. Nádherně utáhl celý snímek a nezbývá mi než smeknout svůj širák. Všechny hovory a scénky z rádiové vysírárny neměly chybu. Obrovská kadence slov a mimořádně svižné a chaotické tempo. Tohle Stone opět zachytil a vykreslil úplně úžasně. Jako bych byl přihlížejícím němým spoluúčastníkem. Co se mi líbilo podstatně méně, byly všechny scény, které se odehrávaly mimo rádiovou vysírárnu. Na můj vkus jich bylo přeci jen více, než by bylo bývalo nutné. V těch chvílích se moje pozornost mírně ztrácela. Top momentem bylo samozřejmě závěrečné moderátorovo přiznání s nekonečným myšlenkovým přesahem, které bylo samo o sobě 10hvězdičkové. To se mi proháněla husí kůže po celou dobu trvání tohoto dechberoucího monologu, který nemá v rámci kinematografie ani moc obdoby. Lepší tři kousky. ()
Princip americkejch rádiovejch stanic jsem asi nikdy nepochopil. Víc se tam kecá, než hraje a tenhle film je vlastně úplně stejnej. Tak ukecanej film s kadencí 200 slov za minutu není pro každýho. Třeba pro mě ne. Musím ale uznat, že hereckej výkon Erica Bogosiana je ten jeho životní... zahrál to fakt dobře. Taky John C. McGinley se mi líbil, ale to je tak všechno. Ten scénář se podle mě moc nepovedl a furt se tam mlelo něco o židech a různejch kontroverzních společenskejch problémech. A ten hlavní moderátor je podle mě zkurvenejch hejtrů král. Celkově ti lidi v tom rádiu jsou dobří leda tak k tomu, aby je člověk litoval. Mimochodem tady hrajou většinou samí kudrnáči - taková hustota kudrn na centimetr čtverečnej je smrtící. ()
Galéria (23)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (3)
- Stu (John C. McGinley) čte časopis „Playboy“, který obsahuje rozhovor s Oliverem Stonem. (Rugero)
- Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry (1987) Erica Bogosiana, která byla nominována na Pulitzerovu cenu. (Rugero)
- Michael Wincott (Joe, Kent, Michael) hrál roli Kenta i ve stejnojmenné divadelní hře (1987) Erica Bogosiana. (Rugero)
U Olivera Stonea mám vždycky nutkání hledat projevy jeho předem daných politických názorů a většinou to jde jednoduše, protože jsou z mnoha scén dost jasné. Noční talk show je ale film tak mnohovýznamový a zároveň jednoduchý, že bych zde tentokrát radši úplně vypustil jméno autora a věnoval se filmu samotnému, bez kontextu Stoneových názorů, které by mi mé čtení filmu zdrcly do mnohem všednější záležitosti. Ono by se to dalo shrnout jednoduše - kontroverzní rozhlasový moderátor, který si nebere servítky, pouští do éteru jen samé naštvané, divné a nebezpečné existence, kterým se pak vysmívá. A jelikož se takovými lidmi neustále obklopuje, začne se to obracet proti němu. Co zasel, tak sklízí, přitom naprosto přesně ví, co dělá, ale nepočítá s tím, že to většina lidí ani nemůže pochopit. Jeho charakter je nestálý, těžko čitelný, nedá se jasně odsoudit, zvlášť, když nevyhnutelně musí jednou přijít bod zlomu a prohra vůči (někdy už předem) vytvořené nenávisti. Jaké je ale poselství tohoto filmu? Že jsme uvnitř všichni naprosto nenávistní? Že nutně potřebujeme obsah, který nás štve, abychom věděli, že ve světě existuje opozice? Nebo proto, že jsme všichni vlastně masochisté? Nebo to byl jen vhled do USA osmdesátých let a jejího "veřejného podsvětí"? Tak jako tak, těch rovin je tam několik, některé mi přijdou poněkud zkratkovité a povrchní (je to jako soudit lidstvo dle příspěvků v různých diskuzích, jde to sice jednoduše, ale nikdy z ní nezískáte přesný obraz povahy lidstva, jen určitého stavu ve virtuálním prostoru, ve kterém se mnoho lidí chová úplně jinak než v realitě), některé mi naopak názorově sedí, ale všechny spojuje, že jsou působivé a nutí k zamyšlení. Osobně mi z toho primárně leze neutrální zobrazení stavů mysli lidstva v bublině toho nejhoršího z nich, které ale láká dovnitř jen ty, kteří do něj prostě patří (proto třeba Barry některým volajícím okamžitě típne hovor), což takhle asi zní jako nicneříkající pseudopojem, ale lepší mě teď nenapadá a tahle adrenalinová jízda toxickým éterem na mě hodně zapůsobila, jelikož zručně a komplexně vystihuje přesně takovou, řekněme, sociální arénu, v níž mají moc především ti nebezpeční. Plnohodnotný filmový zážitek navíc podpoří precizní práce s kamerou a střihem, který dokonale využívá každého koutku prostoru rozhlasové stanice, kterou takto postupně "odhaluje" a zároveň při každé nově ukázané věci nebo koutu budí zájem, takže to řemeslně je, tak trochu, pointa Room Filmu v divácky snesitelné a atraktivní praxi. A nebylo by to nic bez výkonu Erica Bogosiana, který je zde tak moc přesvědčivý, že jsem až zíral, jak se v tolika momentech dokázal tak detailně přesvědčivě převtělit do své postavy. Vlastně Bogosian tomu podmanivost drží nejvíc, jelikož už prvními jeho slovy a jejich intonací víte o Barrym všechno, jen se postupně upevňujete v názoru, že přesně takový je. Není to ale žádná chabá praktika, spíš mistrovské herectví, jelikož jste v Barryho pořadu a vnímání světa okamžitě a naplno. Hodně zvláštní film, na který rozhodně jen tak nezapomenu a nejspíš si ho někdy zopakuji, abych ho dokázal snáz uchopit. 4* () (menej) (viac)