Čata

Nejlepší dílo Olivera Stonea a nejlepší film o Vietnamu. A asi nejkomplexnější - šílenost války tu místy dosahuje surrealistického (neskutečného) pocitu (závěrečný útok), zároveň se film v jiných scénách natolik drží reality, až je z toho divákovi zle - podobně jako u Ryana si po tomto filmu nepůjdou hrát kluci na válku. Zvěrstva zde dělají obě strany (není to tak patriotistické jako Rambo 2 ani sebemrskačské jako Oběti války). Charlie tu podává patrně svůj nejlepší výkon, ovšem vrcholem jsou Tom Berenger a hlavně Willem Dafoe. Hudbu sice skládal Georges Delerue, kterého miluju, ale většina té překrásné smutné hudby je z klasiky: Samuel Barbar - adagio pro smyčce. Film získal Oscara za film, režii, střih a zvuk. Nominace obdržel za scénář (též Stone), kameru a pro Berengera a Dafoeho ve vedlejších rolích (tehdy to v této kategorii vyhrál Michael Caine za Hanu a její sestry). (22.09.2003)

Zelené peklo, to je přesně to, co vystihuje válku ve Vietnamu. Je to ovšem také to, co se podařilo filmařům převést na plátno v takovém stylu, že i při sledování Čety z pohovky v pokoji, se ocitáte ve vlhké džungli se všemi mravenci, hady a jinými jejími obyvateli z říše zvířat, přičemž společnost vám dělá nervozita, strach a takřka všude přítomný nepřítel bránící svoji okupovanou zem. K tomu všemu přichází déšť, uniforma rychle vsakuje kapky vody a vy ležíte na zemi a chráníte si obličej před hmyzem, ovšem ani teď nesmíte zapomenout na bezpečnost svoji a svých kolegů-kamarádů či rivalů až nepřátel ve vlastní jednotce. Je tedy nutné mít stále po boku svůj nejvěrnější nástroj - nástroj na zabíjení, střelnou zbraň a jiné "členy z této široké rodiny" (granáty, nože, ...). Snímek Platoon je výbornou ukázkou charakterů u jednotlivých vojáků v rámci jedné čety, působí syrovým dojmem, vykresluje válku bez příkras a nedělá z okupantů (Američanů) takové hrdiny, jak to známe z jiných filmů s touto tematikou. Povedený, ba dokonce perfektní je kontrast dvou veteránů, který z jedné strany poukazuje na zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu a z druhé strany působí protiválečně. Objevuje se zde mnoho hereckých es, v roce 1986 ještě neznámých či teprve začínajících. 4* jsou z moji strany nejvyšší možné hodnocení, k 5* něco málo chybí, např. chuť zopakovat si Četu v nějaké relativně krátké době, což u filmů s plným hodnocením mám. Zajímavost: V úvodní "vrtulníkové scéně" zaznívá Jízda valkýr od Richarda Wagnera. (22.08.2009)

Chcete-li divácký válečný film bez "sračiček kolem", jen plný nepohody, mačo keců a vojenský akce, pak RAMBO 2 (kecám, PLATOON) je to pravý ořechový. Stone přišel na základě vlastní zkušenosti z Vietnamu s autentickou simulací tehdejší absurdní snahy v pobíhání džunglí tam zpátky, upadající morálky, odpočítávání dní do konce v naději se ho dožít, bez ponětí "co tu kurva vůbec děláme" a v boji s Vietcongem, stejně jako mezi sebou. To vše z pohledu privilegovanýho smrkáče (prkenný Sheen) a v plejádě budoucích hereckých hvězd. Napínavý skoro-masakr a podpálení vesničky evokuje reálný incident Mỹ Lai. I při druhé projekci jsem nebyl přímo oslněný, faktor času tu hraje mírně nepříznivě, i tak ale pamětihodný vhled do řad obyčejných postradatelných amíků hluboko v mindfuck břečce během nejkrvavější fáze bezhlavýho konfliktu. (01.03.2018)

Četu jsem viděl poprvé na premiéře ještě v době totáče koncem 80. let. Oliver Stone jako známý levičák a protiválečný aktivista byl považován za garanta ideové nezávislosti filmu, takže jinak bdělá cenzura tentokrát zaspala a možná šlo i o naschvál překladatele, který zkoušel meze možného v dobách perestrojky. Uprostřed promítání jinak vážného válečného dramatu se sálem začal ozývat ohlušující smích diváků. Zazněla totiž památná věta po obsazení opuštěného vietnamského bunkru, kdy americký mariňák hlásí: "Nic tu není, jen čtyři československé kulomety." Dnes to zní jak banalita, tehdy byl fakt, že v přepočtu na počet obyvatel a HDP patříme dlouhodobě k největším výrobcům a vývozcům zbraní, přísné společenské tabu. Stone měl s vietnamským konfliktem sice jen krátkodobou nicméně přece jen osobní zkušenost a narozdíl od svých kolegů se umělecky krotil a šlo mu o to podat co nejautentičtější zprávu o vietnamském konfliktu. Svůj herecký tým nechal běhat 3 týdny s plnou polní v tropické džungli na tichomořském ostrově pod vedením veterána z vietnamské války, který si ostatně ve filmu také střihl menší roli. Stoneovi šlo o maximálně plastické zobrazení konfliktu a v rámci téhle snahy potlačil hlavní význam téhle postavy. Idealistický nováček sice prochází bojovým křestem a během času stráveného s jednotkou lidsky dozrává, ale skutečným kolektivním hrdinou se stává jeho četa. Její temnější rozměr představuje seržant Barnes, řemeslný válečník, a jeho vlastenecký humanistický protipól seržant Elias. Snímek nemá lineárně prožívaný příběh, je rozdělen na několik válečných epizod s bojovými střety a pochody. Stone střídá tempo, pomalé namáhavé přesuny a stresující hlídkování uprostřed noční džungle se v mžiku mění v krvavou noční bitvu. Stone ukazuje, jak tenká může být hranice mezi hrdinstvím a válečnými zločiny, jak ve vyhrocené atmosféře berou za své ideály a jak snadno se šíří drogová epidemie. Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů, ke kterému se kdykoli rád vracím. Celkový dojem: 95 %. (16.11.2014)

PLATOON patří mezi vrchol válečného filmu. Dokáže přes svou drastickou a intenzivní atmosféru diváka vnitřně zdrtit. Divák pochopí, jak byla válka špatná, co dokáže s člověkem udělat. Ve válce nebojuje voják s nepřítelem, ale se sebou samým. PLATOON mě vnitřně zasáhl více než APOKALYPSA, která přes svou minutáž skrývá daleko více, než chce nabídnout. Ano při natáčení si F/F Coppola prošel opravdovým peklem a půjde za to do nebe, ale PLATOON krystalizuje duši vojáka a silně zasáhne jeho diváka. (30.06.2013)