Nixon

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Reziser Oliver Stone je kontroverzna osoba. na jednej strane milujem jeho film o hudobnej legende The Doors - film s rovnakym nazvom s Valom Kilmerom v hlavnej roli. Na druhej strane xmrti nenavidim jeho Natural Born Killer, kde sa to zvrhava len sa sproste vrazdy a masakre. Tuna ide o zivotopis 37. prezidenta USA Richarda Nixona, ktory uradoval v rokoch 1969 - 1974. V hlavnej ulohe Nixona sa predstavil Anthony Hopkins / The Silence of the Lambs, Zvony Smrti, legenda o vasni/ - a divak moze sledovat detsvo, dospievanie a rast politickej moci prezidenta. Hlavna rola pripadla Hopkinsovi, z ostatnych hercov je potrebne spomenut uz len Jamesa Woodsa /Salvador/, zvysok hercov siel mimo mna. Dobre su vykreslene realie znamej afery, a film napriek sialenej stopazi 192 minut rychlo ubehne. 77 % (25.04.2015)

No film je v podstate natocenej podobne jako W. Taky tady neni nejakej linearni pribeh, ale Stone sem stridave sleha zabery z detstvi a z ruznejch obdobi Nixonovo politiky, ale tady uz je toho proste moc. Je tady desne situaci, lidi a proste se to kolikrat stava neprehlednym, ze sem se neorientoval, co ze se to zrovna deje. A jelikoz film zabira Nixona od mladi az po smrt, docela mi tu chybely rozhovory s Frostem. Ale takle se tenhle film zase s nedavnym Duel Frost/Nixon dobre doplnuje. Co se tyce Hopkinse, ten hraje fantasticky a nabizi se tu srovnani s Langellou. Opet tu je urcita podobnost s Nixonem, ale perfektni to neni a i kdyz je Anthony Hopkins fakt famozni, chybi mu oproti Langellovi jedna vec a tou je jeho chraplak, diky tomu neni Nixon v podani Hopkinse misty tak charismatickej, jak mel bejt. No a jinak z ostatnich hercu nevim koho zminit, nikdo uz nak nevycuhuje, ale nikdo to ani nekazi a sesla se tady fakt hvezdna sestava. Zminil bych snad jen McGinleyho v roli prodavace nebo co, ale ma rolicku asi minutovou. Celkove si film ty tri hodiny udrzuje slusny tempo a nenudi, akorat konec je mozna lehce protahovanej, ale Stone ma na konte precejen lepsi kousky. (27.02.2009)

Myslím, že se Nixon, jako jeden z nejzajímavějších prezidentů v historii USA, dal zfilmovat ještě o něco zajímavěji. Já, ač docela v obraze, jsem měl také problém s některými jmény, a možná si ty více než tři hodiny někdy zopáknu s nadějí, že to poberu na 100% a ocením na plný kule. Takhle to byla předně Hopkinsova herecká exhibice s některými působivými dílčími momenty. Chyběl drive který měl JFK, i lehkost z W. "Can you imagine what this man would have been had he ever been loved?" [HD] (01.12.2010)

Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. (27.08.2015)