Trojuholník smútku

Jednoznačný filmový hype roku. Blinkací scény mají sice až montypythonovský rozměr a Östlund asi také hledal Meaning of Life západní společnosti, nebo její elity, jak už jsem ale psal v komentáři Östlundova předchozího snímku Čtverec - Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes (potažmo evropské filmové ceny) není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel, soukromých tryskáčů i jachet a jede se nerušeně dál... PS: Film s rozpočtem 15 milionů dolarů, tedy cca 345 milionů korun, si utahuje z rozmařilého způsobu života horních deseti tisíc. Tak doufám, že Woody Harrelson létal z Ameriky na natáčení soukromým tryskáčem... :-) (12.12.2022)

Tak nevím, ale podle mne si film hrál na víc než byl schopen dát. Místy absurdní, satirické, ale jako komedie to rozhodně nefungovalo. Stále jsem v tom hledal něco víc, ale v podstatě to byly jen takové záblesky zajímavých krátkých scének, které mne zaujaly mezi nudnými zbytečnými pasážemi. Čekal jsem, že ke konci to celé nějak zajímavě vygraduje, holt jsem stará škola a mozek hned nabízel asociace ke Goldingovu Pánu much a Clavellovu románu Král krysa, ale to jsem očekával přespříliš. Moc nechápu jak tu mohou někteří řičet nadšením nad skvělým zážitkem. Buď jsou na tom soudobé filmy tak špatně aby byl jednooký Trojúhelník smutku králem, nebo pochopili ze sdělení filmu něco co já ne. A to mne trochu děsí. Protože co když tam žádné sdělení nebylo?! Pokud to tu někdo co do kvality a filozofické roviny srovnává s Parazitem, který mne absolutně nebavil, pak se ničemu nedivím... Dávám tedy za 3 lžičky kaviáru (toho z jesetera). * * * (29.12.2022)

Cynická satira, která tne do živého. Östlund neskutečným způsobem míchá s démony dnešní společnosti a jako karty je rozdává jednotlivým protagonistům. Přesto především baví a hýří vtipem i v těch nejvypjatějších momentech. Poměrně málo známý herecký ansámbl předvádí to nejlepší co letošní rok nabídl. Ať je to král hoven Zlatko Burić, kapitalistický marxista Woody Harrelson nebo vyloženě moderní pár Harris Dickinson a  Charlbi Dean (budiž jí země lehká). Sebrat lidem jejich sociální status a promíchat karty důležitosti je zvláště v dnešní době velmi osvěžující sledovat. Filmem roku asi zůstane druhý Top Gun, ale Trojůhelník smutku je alespoň za mě v těsném závěsu. Mohl by být i zlatý plešoun za nejlepší film, všechny potřebné parametry tu splněny jsou, i když jsi nejsem jistý jestli někdo z nich byl nebinární, snad možná ta co neuměla mluvit... (24.12.2022)

"K zemi hleď" pro lepší lidi. Jenže tohle je Ostlund, a tam bych prostě doufal ve víc citlivosti a empatie. Sem tam to lízne i moje patnáctileté já, jenže vidět takhle zhmotněný pubertální sen na velkém plátně a s filmařskou finesou, tak i stále to je  jen tím klišovitým a prvoplánovým vlhkým snem nevybouřeného mládí. Pro nás, jež si pěstujeme podobné rozhořčení nad současným světem, tak je to jen dlouhá série omšelých vtipů, které si vyprávíme na kapitánské večeři. Nikam dál Ostlund nedojde, a to i přes vynikající první kapitolu filmu. Jsem zvědavý na další film, ale tohle je arogance možností jednoho současného génia. (17.07.2022)

Kvadratická funkce má tvar f(x) = ax²+bx+c, přičemž a se nesmí rovnat nule, a jejím grafickým vyjádřením je parabola. Když je a záporné, má parabola konkávní tvar směrem dolů, který vizuálně dětskýma očima připomíná smutný obličej. A tento graf dokonale vyjadřuje mé pocity z tohoto filmu. O filmu „Trojúhelník smutku“ se hodně mluví, zejména vzhledem k tomu, že získal prestižní Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Obecně se však recenze rozcházejí. Někteří film označují za veselou antibohatou taškařici, jiní ho kritizují za povrchní satiru. Problém s filmem „Trojúhelník smutku“ však nemá nic společného s tím, zda jde o dobrou černou komedii. Problém je v tom, že je to naprostý zmatek. Otravný, nesouvislý a děsivě pomalý film je jedním z nejnepříjemnějších filmových zážitků, které jsem v poslední době měl. Nemohu však popřít, že je to velmi dobře natočené a zahrané, což film zachraňuje od naprosté špatnosti. Film vykročil špatnou nohou - dlouhou hádkou mezi dvěma hlavními postavami. Zjevně má ukázat, jak jsou bohatí lidé povrchní, ale scéna by měla mít asi dvě minuty a místo toho zabere asi dvacet. Obě postavy jsou silně iritující: opět, samo o sobě to není problém, ale není to dostatečně odůvodněné, aby to stálo za to. Zpočátku jsem si říkal: „No, nevadí. Spousta filmů nezačíná skvěle. Tohle se určitě zlepší.“ Jenže opak je bohužel pravdou. „Trojúhelník smutku“ nemá jen příliš dlouhou a pomalou úvodní část, je to hrozně dlouhý a pomalý film. Časem zjistíte, že má sotva něco, co by připomínalo zápletku nebo nějakou skutečnou strukturu. Každá z postav je navržena tak, aby byla krajně nesympatická. To vede k tomu, že scéna za scénou nemá žádný význam, má jen malou zábavnou hodnotu a je proložena jen občasným mírně zábavným gagem. Jakákoli průchozí linie nastolená v úvodu je bez zjevného důvodu zcela vypuštěna. Ani když je loď konečně opuštěna, děj vůbec nenabere na obrátkách a stále odmítá diváka zaujmout. Nejhorší na filmu je, že končí jen tak v průběhu děje, takže má neuzavřený konec. Nejvíce frustrující je, že prvky pro skvělý film tu jsou. Herecké výkony jsou skvělé a film je stylizován jedinečným, ale střídmým způsobem. Některým scénám jsem se dokonce zasmál. Nic z toho však nestačí na to, aby film plně zachránilo a stálo za to se na něj podívat. „Trojúhelník smutku“ je film, který má atributy skvělé kinematografie, ale to vše slouží ubohé, prázdné díře v jeho středu. Spíš bych to nazval sociálním experimentem s trochu zvráceným humorem než filmem, kde by člověk měl pocit nějakého logického děje. /50%/ (14.01.2023)