Medzi nebom a zemou

Skutečně jsem nevěřila, že se i do takové fresky osudů podaří Stoneovi nacpat jeho typický režijní styl, který si dovybrousil na o rok mladších Zabijácích. Zrychlené a zpomalené záběry, sem tam černobílá dokumentaristika (zde reprezentuje převážně halucinační sny a vojenské akce), ale jen pro vyjádření momentálního stavu, nálady. Na počátku vás ochromí propracovaná statická filmařina krajiny, lidé pracující na rýžových polích, žijících ve svých chatrčích to vše za doprovodu zajímavé hudební složky. Pak přichází Vietkong, vládní armáda a Američané a rázem se mění charakter snímání, nebýt komentáře hlavní hrdinky,vše by spíš hrálo na kašírovaný dokument o válce a jejím zázemí (šmelina, prostitutky atd.) Poslední část filmu, tedy dovětek z Kalifornie, je už čistě melodramatická a chaotická záležitost, která stojí hlavně na vnitřním boji vietnamského veterána a na vnějším rozkladu jeho rodiny - zde se Stone vyřádil asi nejvíc ve svých režijních exhibicích. Na stranu druhou na mě tento film působí hodně umírněně oproti jiným, asi za to můžu "děkovat" knižní předloze, která má co říci, ale nedělá to maximálně naturalisticky, i přestože je sepsána ze skutečných vzpomínek. Stone si knihu převedl do scénáře, což je další fakt, který mě dost překvapil, protože mě to u něj přijde jako akt momentální nostalgie a něhy - nevím zde je to správné slovo, ale prostě mě jiné nenapadá. Neznámé vietnamské tváře herců odvedly nadstandardní práci, T.L. Jones se stal po tomhle filmu definitivně a zaslouženě modlou páně režiséra a Joan Chen coby matka hlavní hrdinky také odvedla zajímavý part. Jedna má výtka směřuje k suvéréní angličtině, kterou na mě vypálili Vietnamští domorodci, aby pak v komunikaci se skutečnými Američany skoro neznali jediné slovo. U hlavní hrdinky se to snad dá pochopit, ale u ostatních?! Na druhou stranu je mi jasné, že masové publikum v anglofonních zemích prostě titulky asi nerado :-( - ale mě ten dabing prostě štval. (21.09.2006)

Balada o životě a válce. 1) Při sledování filmu si uvědomíme, že vietnamská válka byla především válkou občanskou a ne válkou Američanů proti Vietnamcům, jak nám bylo dříve propagandou podsouváno. 2) Propagandě se ovšem ani Stone nedokázal vyhnout. Každé slovo, každý záběr kamery prozrazuje, že nejde o vietnamský film, ale že se to jenom Amíci pokoušejí stylizovat do role vietnamských rolníků...chvílemi lépe, chvílemi hůře. 3) Příběhu neprospívá ani snaha vyjádřit všechno během jednoho filmu. Dochází k mnohým zjednodušením a poněkud plakátovému zobrazení skutečnosti. 4) Přemýšlivým divákům doporučuji studium vietnamských dějin. Zjistíte fakta, která pozoruhodně změní váš pohled na Vietnamce jako utlačované objekty imperialistického násilí. (16.02.2014)

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že půvabná Le Ly v hlavní roli si mě získala od prvního momentu, ať už jako malá holčina, stejně tak jako dospívající slečna a posléze i jako maminka tří synů.. Její životní příběh uchopil Oliver Stone velmi zručně, přitom vnímavě a krásně, přes všechnu tu pustošivou, odpornou a hlavně naprosto nesmyslnou válku klade otázky, nabízí zamyšlení, podněcuje diváka k vlastnímu názoru.. No a já souzním, sice se slzama v očích nad lidskou krutostí, ale asi tvůrci rozumím.. (24.05.2022)

Mnohem komornější než většina filmů o vietnamské válce, až na pár výjimek bez drastických scén, ale nesmírně působivé. Široký, rozmáchlá záběr mnoha vrstvami - od pocitu rodové a národní sounáležitosti, přes rozdíly vnímání kultur a ras, až po poválečné syndromy. Opravdu originální a přes svou délku poutavé drama. (01.05.2010)

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)