Medzi nebom a zemou

Předchozí dva Vietnamy byly od Stonea lepší. Přesto musím ocenit že jsem dostal pozoruhodnou lekci z dějepisu, kdy jsem se dozvěděl, jaké útrapy musel vietnamský lid prožít. Příchodem Američanů to nezačalo a bohužel ani neskončilo. Nebe a země je určitě filmem k zamyšlení. V hlavě mě stále zní jeden velice nepříjemný hudební tón. (11.06.2013)

Zakončení vietnamské trilogie, které není moc známé pro široké spektrum lidí, ale tak je to špatně. Stone nám ukázal v první polovině vietnamskou válku z pohledu dívenky, která ji celou prožila a následně zdokumentovala ve svých memoárech, z kterých čerpal tento film. Film neukazuje až na pár výjimek ani tak samotné válčení, ale spíše poukazuje na dopad války na civilní obyvatelstvo, které s ní ale absolutně nemá nic společného, a stejně musí trpět. Druhá polovina, kde ne scénu přichází Tommy Lee Jones, se zabývá posttraumatickými stavy z války. Ačkoliv jste v bezpečí svého domova, tak si válku promítáte pořád dokola a dokola, své činy vykonané v bojových akcích se vám zjevují ve snech a po tom všem začínáte být nebezpečný i svému nejbližšímu okolí. Výkon Hiep Thi Le bych zařadil na piedestal. Nemusíte být vůbec známý, abyste předvedli parádní výkon se vším všudy. Tommy Lee Jones se objevil docela pozdě, ale i tak byl nepřekonatelný (při scéně s brokovnicí, kdy chtěl odpravit svou manželku, se mi tajil dech z toho, jak mrazivě to dokázal zahrát). Ačkoliv není příběh nějak růžový, tak je vše odvyprávěno nesmírně poeticky a hlavně v doprovodu úžasné hudby. Tento film je perfektní příklad toho, že válečný film nemusí mít jen akci, aby vás strhl. Stačí jeden pravdivý, skoro až neuvěřitelný příběh plný nehezkých momentů, abyste byli unešeni. Stone tohle prostě umí. Za mě dávám 89 % (18.07.2017)

Skutečně jsem nevěřila, že se i do takové fresky osudů podaří Stoneovi nacpat jeho typický režijní styl, který si dovybrousil na o rok mladších Zabijácích. Zrychlené a zpomalené záběry, sem tam černobílá dokumentaristika (zde reprezentuje převážně halucinační sny a vojenské akce), ale jen pro vyjádření momentálního stavu, nálady. Na počátku vás ochromí propracovaná statická filmařina krajiny, lidé pracující na rýžových polích, žijících ve svých chatrčích to vše za doprovodu zajímavé hudební složky. Pak přichází Vietkong, vládní armáda a Američané a rázem se mění charakter snímání, nebýt komentáře hlavní hrdinky,vše by spíš hrálo na kašírovaný dokument o válce a jejím zázemí (šmelina, prostitutky atd.) Poslední část filmu, tedy dovětek z Kalifornie, je už čistě melodramatická a chaotická záležitost, která stojí hlavně na vnitřním boji vietnamského veterána a na vnějším rozkladu jeho rodiny - zde se Stone vyřádil asi nejvíc ve svých režijních exhibicích. Na stranu druhou na mě tento film působí hodně umírněně oproti jiným, asi za to můžu "děkovat" knižní předloze, která má co říci, ale nedělá to maximálně naturalisticky, i přestože je sepsána ze skutečných vzpomínek. Stone si knihu převedl do scénáře, což je další fakt, který mě dost překvapil, protože mě to u něj přijde jako akt momentální nostalgie a něhy - nevím zde je to správné slovo, ale prostě mě jiné nenapadá. Neznámé vietnamské tváře herců odvedly nadstandardní práci, T.L. Jones se stal po tomhle filmu definitivně a zaslouženě modlou páně režiséra a Joan Chen coby matka hlavní hrdinky také odvedla zajímavý part. Jedna má výtka směřuje k suvéréní angličtině, kterou na mě vypálili Vietnamští domorodci, aby pak v komunikaci se skutečnými Američany skoro neznali jediné slovo. U hlavní hrdinky se to snad dá pochopit, ale u ostatních?! Na druhou stranu je mi jasné, že masové publikum v anglofonních zemích prostě titulky asi nerado :-( - ale mě ten dabing prostě štval. (21.09.2006)

Úžas, to je první slovo, které mě po shlédnutí tohoto filmu, "natočeného podle skutečných událostí", napadne. Američané točí film o traumatech, které sami způsobili. Proč tato historická fakta, kdy roky se pokouší porazit Vietnam, a nedaří se jim to, a Vietnamci zasluhují obdiv, tak dostávají všechny možné formy "továrny na sny"? Divák se stále chytá.... Ať už jde o tenhle sentimentální a moralizující film, o mezilidských vztazích, a moudrech, anebo o akční filmy pro chlapáky a chlapačky. A přece mě to mírně pobavilo, protože to se nedá jen tak vymyslet.... Heaven and Earth 1993 (06.08.2015)

Asi nejumělečtější film Olivera Stonea plnej krásných záběrů krajiny a s podmanivou vietnamskou hudbou, která dotváří tu správnou atmosféru, ale na mě to bylo až moc zdlouhavý a dějově roztáhlý na moc velkej časovej úsek, kdy je všemu věnováno málo prostoru, obzvlášť né moc dlouhý účinkování Tommy Lee Jonese zamrzí, protože je tady fakt skvělej. (25.08.2009)