Rozhodne sa v nedeľu

Film, po jehož zhlédnutí by se daly vést nekonečné úvahy o pozlaceném pozlátku, o zdravém rozumu, o byznysu maskujícím se klubovou šálou, nebo o způsobu zacházení s hráči, kteří jsou ochotni zemřít jak na hřišti, tak v náručí zfetovaných profi slečen. No a to je ta nejlepší známka toho, že se Oliverovi povedl náramně. Neboť přináší poselství a nutí k zamyšlení. Navíc je chytrý, zábavný, rychlý jako nohy pravého křídla, a prošpikovaný skvělými hereckými výkony. Jen Cameron Diaz mě nepřesvědčila. Lépe řečeno její role majitelky klubu. Víte, to působí stejně divně, jako kdyby chlap dělal Avon lady... (05.12.2011)

Na první pohled forma vítězí nad obsahem. Celým filmem spirálovitě prolínající hudba, která je rovnocenným protihráčem dynamicky nádherných zápasů sportu, jenž jednoznačně patří k těm nejtvrdším a svým smyslem nejzákladnějším, utvrzuje dojem životnosti, energie, pohybu a síly. Do zákulisí amerického fotbalu samozřejmě příliš nevidím, a proto nemohu říci, na kolik procent mám všemu věřit, ale stejně mně připadá, že se jedná o jeden z mála kolektivně-sportovních filmů, jenž se snaží fenomén sportu nahlížet v celé jeho komplexnosti, nejednoznačnosti a rozporuplnosti. I to závěrečné rozuzlení, ač tolik podobné všem těm dnes již zoufale okoukaným patetickým sportovním finále, v sobě nese notnou dávku ironie a sarkastického nadhledu. (15.03.2005)

.. „ V téhle hře musí jít o něco víc než jen o vítězství“. Filmy ze sportovního prostředí u mě většinou narážejí na jeden zásadní problém. Neznám pravidla. Ale Stone mě vtáhnul do hry tak, že jsem na chvíli dokonce uvěřila, že bych americký fotbal dokázala sledovat i v TV. Tým, kterému se nedaří a samolibý sólista, který byl ještě včera nula, ale má nečekaný úspěch, jenže jeho chování vede ke konfliktům s trenérem i spoluhráči. .... .„Vedl jsi mančaft, ale šli za tebou? Něco ti řeknu. Fotbal tě naučil frajeřit, kecat kraviny, rvát se. A co dál?“ Tvrdá hra, kde je důležitá spolupráce, ale i loajalita, kde není místo na osobní ambice. U Al Pacina jsem na jeho tradičně skvělý výkon zvyklá, ale Cameron Diaz většinou vnímám jen jako pohledný doplněk filmu ..... a byla vynikající. (21.05.2006)

Provokatér Oliver Stone tentokrát nahlíží do zákulisí amerického fotbalu (který mi nic neříká, ostatně jako většině Evropanům). Bohužel tady mu to vyšlo napůl. Film má výtečné herecké výkony (Pacino s Foxxem vedou) a skvěle nasnímanou akci z fotbalového hřiště, problém je v tom, že to ve výsledku není tak provokativní jako třeba u Takových normálních zabijáků. Nehledě na to, že stopáž je zbytečně dlouhá a Pacinových proslovů k hráčům více než je zdrávo (jinak nic proti nim). 7/10 (29.03.2010)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)