Vrať se do hrobu!

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

Výtečná komedie osobitého herce a režiséra sahá k ojedinělému tématu - k sociologickému průzkumu, který slouží jako průnik generací - k té rozzívaně mladé i k té zrezivěle zralé. Splývání třicátníka se sotva nominálně ukončenou nezletilostí je stejně úžasné jako třeskutá vlídnost mládí stříbrného větru (větrů?) vůči mládí první životní zkušenosti. Vědcova pošetilost a naivita totiž jinou charakteristiku nezasluhuje. Poetika SKLEPA tu nesporně dosahuje svého vrcholu v žánru hraného filmu (tím dalším je stejně osobitý dokumentární seriál ŠUMNÁ MĚSTA s výtečným dalším sklepovcem Davidem Vávrou). Náznaky toho, že SKLEP dozrává a emancipuje se postupně z laskavého a vlídného spřízněného protektorátu Věry Chytilové bohužel nepřekonaly právě tuto vstupní úroveň naděje a očekávání. Způsob, jakým je zachyceno vědecké prostředí pozdní normalizace, je exaktně přesný. Pozornost zaslouží i vícevrstevná kompozice (gradující pokusy o manuální oslovení zadní části těla Haliny Pawlowské či strhující Duškovo blábolení, které vyvrcholí triviálním otěhotněním Blanarovičové). Ale i tak do mozaiky dnes už vlastně také historické sebereflexe pozdní normalizace přibyl další, nikoliv necenný příspěvek. Určitě k radosti českého - sotva jiného než českého - diváka. (17.09.2007)

Milan Šteindler opravdu podařeně zapadne do třídy gymnázia, navíc ho krása jedné studentky oblbne tak, že skoro zapomene na manželku a děti. Fajn komedie, která mě častokrát rozesmála, můžu doporučit skoro každému. Po dalším shlédnutí jsem zde našel pár věcí, které se mi až tak nelíbily, musím tedy * ubrat, to ale nemění nic na to, že stále jde o prima podívanou. (19.11.2006)

Vyšlo teď na levným DVD a má dobré hodnocení na csfd = řekl jsem si, že chci vidět. No... prý je to nejlepší film Milana Šteindlera... prý je to příjemně "sklepácký" Šteindler... prý je to... Ani náhodou! Jde o průměrný film, ve kterým toho zbylo z typické socialistické komedie překvapivě hrozně moc (a že jsem těch socialistických komedií viděl!), s geniálním Sklepem má strašně málo společnýho a celou dobu jsem si říkal "Dělá si ten Šteindler ze mne prču na druhou? Nebo je to opravdu takhle slabý?". Pravdou je, že film pár silných okamžiků má, ale to mezi je, nezlobte se, balast a zmar (herecký výkon mladinké Šteindlerovy "lásky"), a tak ty okamžíčky spíš vypadají, jako ukradený z filmů jiných, lepších (výstupy Jaroslava Duška). Nakonec asi převáží úcta k mistrovi, kterého jinak obdivuji a ty 3/5 filmu dám, ale dlouhou dobu jsem uvažoval o výrazně horším hodnocení. Jenže pravda je, že jednu velmi silnou dějovou linii ten film má - porady týmu sociologů, které geniálně ukazují, za co taky byli a jsou lidé placeni.... (24.02.2008)

Tohle pro mě bylo dost velké zklamání. Já se nijak extra nesmál a ještě bych dokázal pochopit dobře vypadajícího třicátníka hrajícího si na puberťáka, ale Šteindler vypadal tak na 40 a to mi hrozně vadilo, navíc se do něho zamilovala nejhezčí holka a to i přesto, že jeho postava byla taková nijaká. Možná bych to měl brát s nadsázkou, ale nějak to na mě nefungovalo. Našlo se pár věcí, co mě bavily, např. Pawlowská, ale jinak naprosto průměrný film. (26.11.2018)