Go Back to Your Grave!
Réžia:
Milan ŠteindlerKamera:
Miroslav ČvorsjukHudba:
Miloslav HalíkHrajú:
Milan Šteindler, Dana Batulková, Klára Pollertová-Trojanová, Kryštof Koláček, Matěj Peprník, Zdeněk Marek, Monika Šeligová, Jakub Čistecký, Jan Trávníček (viac)Obsahy(1)
Víťa Jakoubek už překročil třicítku, pracuje jako špatně placený sociolog a žije jako spořádaný manžel a každodenními povinnostmi unavený otec dvou dětí. V sociologickém ústavu se podílí na výzkumu postojů středoškolské mládeže. Aby cílovou skupinu lépe pochopil, vydává se za studenta a denně usedá do gymnaziálních lavic. Náhle jako by se vrátil zpátky v čase, cítí se opět mladý a bezstarostný, vidí před sebou spoustu příslibů. Skutečný život se ale ošálit nedá a brzy se přihlásí o svá práva a povinosti... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (358)
Návrat do studentských let v podání Milana Šteindlera je opravdu komický a rok výroby také umožnil perfektní zesměšní nejen podnikových straníků "jak po mně po deseti letech funkcionářskýho života můžeš chtít, abych byl přirozenej?" Jarda Dušek si tady předcvičil nefalšovaného Šmída z Kouře. Všudy přítomná atmosféra konce 80tých let s pankáčema, depešákama a s Víťou a jeho zoufalým pohledem. Po režijní stránce, jde podle mně o průměrný film a herectví Milana Šteindlera není zrovna lehce stravitelný. Tři tady rozhodně drží humorná stránka filmu. ()
Období od roku 1989 - 1991 přineslo pro oko českého diváka několik nezapomenutelných snímků. Kromě tohoto můžeme jmenovat perly jako Kouř či Pějme píseň dohola. Z této trojice u mě těsně vyhrává právě tento film, kterým si Milan Šteindler nastavil tak vysokou laťku, že už jí nikdy nepřekonal. Nálada filmu, kterou dokresluje i vhodně vybraná hudba (hned bych skočil po soundtracku) vás uvrhne přímo do dění a chtě, nechtě musíte s Víťou Jakoubkem sympatizovat. Pro mě možná nejlepší česká komedie vůbec a to včetně zdánlivě nepřekonatelných klasik... ()
Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým. () (menej) (viac)
Skvělá komedie o vztazích s vážnějším přesahem. Film nastiňuje otázky týkající se zodpovědnosti, ztráty ideálů, ponoření se do stereotypů a šedi, revolty, svobody. Je mi jednadvacet, ale Víťův dialog s Janou v restauraci na mě docela silně zapůsobil. Kam směřuje jednání dospělých lidí? Co vlastně člověku dospělost dává? A co mu bere? Představa, že jednou nebudu tím bezstarostným študákem, vychutnávajícím si krásy všednodenního života, nebudu moct "blbnout" s ostatními a můj život se stane řetězem plnění (byť krásných) povinností, mě docela děsí. Asi půjdu vylézt na nějaký strom, dokud mám čas a můžu se těšit ze svého mládí. Protože ona pohádka se bohužel opravdu nikdy nevrátí. (364.) ()
Tak to asi nerozdejchám, až přijdu za nějakou hezkou mladou holkou s cílem navrhnout jí inspekci mé postele a ona mě řekne, vrať se do hrobu ! V tu chvíli utržím asi největší KO mého života. Naštěstí jsem kluk šikovná a už mám plán jak i v padesáti oslním každou mladou holku. Do ucha píchnu kříž /pro balení křesťanek /, do nosu půlměsíc / pro balení muslimek / na hlavu si nastříkám barvy v podobě národní vlajky / pro balení nacionalistek /, na krk dám velkej pozlacenej řetěz / pro balení hip hoperek /, na tričko I´m rebel / abych zdůraznil svou odlišnost od konzumní společnosti /, na břicho si nechám vytetovat mapu Vietnamu / pro balení ženské části naši "skorovětšiny" v České republice /, záda nechám volný /pro balení výtvarně nadaných děvčat /, na záda si dám batoh / pro balení cestovatelek /, na nohy si navléknu sukni / pro balení lesbiček /, na jednu nohu si obléknu sportovní botu /pro balení holek sportovkyň /, na druhou nohu si obléknu Martenku / pro balení anarchistek /, na obličej si nasadím menší hranaté brýle a nasadím výraz světáckého všeznalce / pro balení intelektuálek / a kolem pasu si vystavím nejnovější typy mobilů všech značek / pro balení materialisticky založených holek /. Ještě jsem přemýšlel jak oslnit romky, ale to je o držku, náhodou bych jim to v posteli špatně udělal a ještě bych byl obviněn z rasismu a diskriminace, tak radši nic. No holky a která si mě, věčného mladíka po tomhle komentáři troufne poslat do hrobu ? ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (41)
- První záběr filmu, který je přes celý obraz, tedy kopání studny, velmi připomíná kosočtverec, a to přesto, že studna se do čtverce či kosočtverce nekope. Další záběr však už je oválný a odpovídá. (sator)
- Do hlavnej úlohy pôvodne Milan Šteindler (Jakoubek) chcel obsadiť Miroslava Vladyku, neskôr Miroslava Nogu, ale ani jednému nevyhovoval termín natáčania. Tak mu produkčný povedal: "Buď to budeš hrať sám, alebo sa to nebude točiť. Tu vedľa v strižni je Menzel a ten si hrá vo svojich filmoch, tak choď sa ním a on ti povie čo a ako." Nato mu Jiří Menzel dal vzácnu radu: "Uvedom si, že sa na to budú pozerať aj všetci tvoji nepriatelia." (Raccoon.city)
- Mládenca, ktorý Víťu púšťa sadnúť v MHD, si zahral spevák skupiny Plexis Petr Hošek. (Jello Biafra)
Reklama