Perníková věž

Drogy nejsou rozhodně jen sranda, aneb jak dokonale promarnit skvělej potenciál. Z filmu mohl být další klasický "drogový snímek" se silným rozuzlením. Místo toho tu máme až neuvěřitelně uměle vytvořenou atmosféru, odfláknutý scénář, hromadu osobních tragédií, nucený humor, tuctově kýčovitá hudba, která přebíjí tu jakžtakž dobrou, naprosto šílený postsynchronní dabing ala Troška a poslední hřebík do rakve vyššího hodnocení, je vzpomínková tragikomedie u jezera. Dje se světélkující helmou jsem dělal že nevidím a Radkova závěrečná proměna, je vážně směšná. Chvílemi výborné polohy kamery, občasný, skutečně legrační humor, překrásná, i když opět uměle využitá, dredatá holčina (celá tato kultura je zde až nechutně tlačena) a již zmíněný závěr filmu. To jsou klady, které jsou zatlačeny do kouta předchozími šílenostmi. Ale na hodnocení mi to stačí. Milan Šteindler mě jako režisér nepřesvědčil ani zde. Tohle vzít do ruky M. Ondříček s Janem P. Muchovem nebo V. Michálek (Anděl exit), dopadlo by to absolutně jinak. (20.10.2011)

Nejtěžší na tomhle filmu je poznat, jestli to jako někdo myslel vážně. Ta pověstná "sklepácká trapnost" je tam docela často. Ale ten film tě tak hezky přenese do devadesátek (i když je z roku 2002), že je to prostě zábavný. Škoda tý pointy, kterou jsem bohužel uhád asi po 5 minutách. Timhle pojetim tradičního poselství "drogy jsou špatné, áno?" je to fakt značně groteskní. (60%) (19.02.2022)

Milan Šteindler natočil pěkný film.. Hodněkrát mě při některých záběrech tuhl úsměv na rtech a říkal jsem si, pane jo tohle že je Šteindler..? Avšak MŠ udělal chybu... velkou... a to že se pustil do tak debilního scénáře.. ano dialogy jsou napsány dobře,vtipně a trefně, ale celkově je ten film tak debilní že už jsem dlouho tak špatnej neviděl.. vždyť nemá žádnou dějovou kostru.. postavy se tam plácají.. spousta věcí ani není ukázána takže si je musíte domyslet.. holt otřes.. ovšem MŠ rozhodně ještě nepatří do starého železa a líbí se mi že ač je ze starší školy tak točí hodně dynamicky.. příště lepší scénář,milane!!;-) (06.02.2006)

Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech. Ne, tohle opravdu nejsou noví ,,generační" Samotáři, nebo čím měl tenhle film vlastně být? Šteindlera asi definitivně pohltila estetika jím preferované televizní reklamy, jejímž natáčením se živí... A abych parafrázoval titul režisérova nejlepšího filmu - Vrať se do Sklepa, Milane! (30.04.2007)

Perníková věž je jeden z mála novodobých českých filmů, který je srovnatelný se zahraniční produkcí. Ta věta zní sice divně, ale je to tak. Film je moderní a svěží, vtipný i dramatický zároveň, na nic si nehraje. V Čechách po roce 1990 nikdy nikdo nic takového ještě nenatočil (fíha, to je záporných slovíček) (01.06.2004)