Dobyvatelia stratenej archy

Dlouho jsem nad tim premyslel, ale tenhle dil je pro me nejslabsi z cele trilogie. A pritom tu nic nechybi. Akce tu je skoro porad, Harrison Ford se pro roli Indiany Jonese narodil (Moc ho nemusim, ale jako Indy nema chybu.), efekty jsou na dobu vzniku docela dobry a pribeh je velmi zajimavej. Problem je v tom, ze oba dalsi dily se riti neskutecnou rychlosti k finale, kdezto prvni dil jen tak plyne, i kdyz misty svizne a jsou zde i vynikajici sceny, jako honicka s Archou v nakladaku. Ale ani to by tolik nevadilo, protoze hlavni problem je hudba, krome main theme me moc nezaujala. A taky zenska, kterou ma Indy za partnera, je takova nijaka. Neni ani nijak zvlast vtipna, ani nijak zvlast zasadni. Presto to je jasne na 5*, protoze se jedna o vynikajici mix akce, dobrodruzstvi a trochu te komedie. (14.08.2006)

***Věděli jste, že: Německou válečnou ponorku, která se v několika záběrech objeví v závěru filmu, si filmaři vypújčili z jiného souběžně vznikajícího filmu Wolfganga Petersena - "Ponorka". Scény ze Spielbergova filmu Petersenův štáb natolik přesvědčily, že jejich model ponorky snese cokoliv, že jej vystavili drsným vlnám. Ponorka šla ale okamžitě ke dnu. *** (15.03.2007)

Tazko sa mi pise komentar k filmu, ktory som videl naposledy pred 13 rokmi, tak som si ho pozrel znovu. A vysledok? Opät skvela dobrodruzna zabava, pri ktorej ma Jones asi 20 zivotov, pretoze vzdy ked je len milimeter od smrti, vzdy sa jej vyhne. Ale to je presne to, co si ja divak zelam, pretoze mu drzim palce. Na rok 1981 nestratil film ani dnes nic na kvalite a stale dokaze zabavat a pri napinavych scenach, hlavne s hadmi alebo s tarantulami mi dokaze zrychlyt tep, pretoze hady alebo tarantuly tiez moc nemusim, aj ked sa na ne rad divam v prirodopisnych dokumentoch alebo v zoo. Takze s jednotkou som velmi spokojny a teraz sa uz len tesim na reprizu dvojky INDIANA JONES A CHRAM ZKAZY (1984), ktora dodnes patri medzi moju najoblubenejsiu cast zo vsetkych styroch Jonesov. Samozrejme nechcem zabudnut na pochvalu nestarnucej a legendarnej hudby od skveleho Johna Williamsa. Fim ziskal az 8 nominacii na Oscara, ale nedokazal premenit hlavné kategorie film alebo reziu na Oscara, pretoze v tom roku sa to podarilo v rezii Warena Beattyho za romanticku dramu RUDÍ - REDS (1981) a v kategorii najlepsi film sportovej drame OHNIVE VOZY (1981). Za to ale Dobyvatelia ziskali az piatich Oscarov za vypravu, strih, zvuk, vizualne efekty a specialne ocenenie za strih zvukovych efektov. ________ Teraz, ked mam dvojku a trojku za sebou musim znizit hodnotenie na 4 hviezdicky, pretoze aj napriek tomu, ze som Dobyvatelov vynachvalil, nasiel som tam predsa len nieco, kvoli comu nemozem dat az 5 *. Proste dalsie dve casti sa mi pacili o nieco viac. 06.07.2011. _______ Harrison Ford - (Indiana Jones) +++ Karen Allen - (Marion Ravenwood) +++ Paul Freeman - (Rene Belloq) +++ John Rhys-Davies - (Sallah) +++ Alfred Molina - (Satipo) +++ Frank Marshall - (Pilot) +++ George Harris - (Katanga) +++ Produkcia: George Lucas, Frank Marshall +++ (29.03.2010)

(1001) Naposledy jsem se dívala na film v takovém zvláštním rozpoložení, kdy jsem najednou bůhvíproč měla velmi intenzivní dojem, že se vlastně nedívám na komedii, respektive na něco, co by mělo být k smíchu. Bylo to jen takové chvilkové pomatení smyslů, protože Indy je okouzlující a všechno, ale bylo velmi poučné vidět film jinýma očima. Připomněly se mi Tarantinovy filmy, které jsou cool proto, že to o sobě svým stylem říkají, tak třeba se to Tarantino naučil od Spielberga. Jen ta úvodní sekvence "tajemných" záběrů, než se ukáže hrdinův obličej, to je něco, co by mi asi u jiného filmu podvědomě lezlo na nervy jako arogance tvůrců. Tarantina mi to také připomnělo v přístupu k zabíjení, protože jasně, je to film, je to inscenace, je to zábava, je to nadsázka a vůbec, ale když se člověk oprostí od znalostí popkultury a kontextu, tak smrt je zkrátka smrt a v tomto ohledu je ta slavná scéna se zastřelením muže, který se připravuje na šermovací souboj, hodně brutální. A ještě brutálnější, když si představím, že to vidím v kině plném lidí, kteří se všichni naráz zasmějí - ale to už se zase projevuje můj strach z většího množství lidí na jednom místě. Je to podobně brutální jako když nám hlavního záporáka Poslední křížové výpravy Donovana ukážou doma na večírku a v jeden moment do místnosti vstoupí jeho manželka a on ji políbí. Já potom celou dobu musím myslet na to, že z té paní bude vdova a že bude třeba celý zbytek života nešťastná. Co to se mnou je. Taky mi moc není po srsti zdejší damsel in distress, jejíž hlavním nástrojem je nekontrolované vřeštění, přece jenom to už působí trochu lacině. Co mi naopak připadalo nesmírně hypnotické a vlastně až jak obraz z jiného filmu, je právě moment, kdy je Marion zavrtaná mezi mumiemi a řve a čeká, až ji tam odsud Indy vytáhne, a je tam jeden několikavteřinový záběr na lebku, které se pomalým vlnitým pohybem plazí ústy silný had... To se probouzí ty deviace, jaké by člověk na povrchu nečekal při sledování lehkého dobrodružného filmu pro celou rodinu. A jaké psycho by všechna tato psycha mohlo korunovat? Samozřejmě závěrečný závěr ze skladiště, které je taky v prvním plánu takové to hahaha, hihihi, ale když to vezmu vážně, když to vezmu smrtelně vážně, tak je to síla, připomíná mi to takové ty neorealistické filmy typu Zloději kol nebo Ecce homo!, kdy celou dobu sledujeme jednoho člověka existenciálně trpět až do naprosté tragédie a misérie bez zdánlivé naděje na budoucnost, a potom od něj kamera odskočí a ukáže ho stát v proudícím davu lidí, čím nám naznačuje, že těch trpících je všude kolem nepočítaně a že vlastně možná všichni trpí a že vlastně nebude žádné zítra. Myslím, že se nějak potřebuji zbavit chmurů. (01.12.2014)

Polovina 80. let minulého století, doba postupného tání socialistického systému, naprosto vyprodané českokrumlovské kino, očekávání, jež nelze vyvolat žádnou marketingovou kampaní, vůně když už ne zakázaného, tak polooficiálního, slovy stěží popsatelná atmosféra, kterou již dnes nelze zažít, zprostředkovaný zážitek ze zcela jiného civilizačního prostředí... Dnes již s odstupem času tahle má osobní gloriola Dobyvatelů ztracené archy trochu vyprchala, ale přesto si vždy vzpomenu. Nebylo to sice ani zdaleka mé první oficiální setkání s americkou kinematografií, přesto se s prožitky filmů viděných na černobílém československém televizoru Tesla vjem ze Spielbergova velkofilmu v elektrizujícím a k prasknutí nabitém sálu místního kina nedá srovnat... (22.10.2010)