Dobyvatelia stratenej archy

V době natáčení šlo bezpochyby o přelomový film, který nově definoval žánr a stal se stylotvorným. V množství napodobenin a vykrádaček ho trumfne snad jen Pulp Fiction. Dnes už jsou patrné známky opotřebení - triky zestárly, tempo je v porovnání s následovníky série slabší a hlášek i vtipů je mnohem míň, než si pamětníci myslí. Stále je tu ale tradičně precizní Spielbergova režie, skvělé obsazení a zábavné, charismatické filmové postavy. V neposlední řadě pak i hudba Johna Williamse se slavnou znělkou, která se stala poznávacím znamením celé série. Dlouhou dobu jsem si myslel, že film "musí" být působivý pro každého, kdo nezapomněl na léta dětství a dospívání spojená se sny o romantických dobrodružstvích. Poté jsem se prostřednictvím svých dětí seznámil s pohledem nové generace a přišlo vystřízlivění. Pro ně byl svět Indiana Jonese jen snesitelný, své oblíbené hrdiny už hledaly jinde. Celkový dojem: 75 %. (07.01.2019)

"Vaše archeologické metody jsou pro mě příliš primitivní. Kdybyste hledali porcelánový šálek, vezmete si na to buldozer." Než profesor Jones poprvé zapráskal bičem, tak jsem archeologii považoval za nudnou vědu, kterou se zabývají pouze akademičtí mimoňové. Nedokázal jsem si totiž představit profesora, kterej bezvadně jezdí na koni, náklaďáku, letadle či ponorce. A pak jsme se poznali - Dr. Jones a jeho báječná holka do nepohody Marion. S těma je prostě zábava a přinesli mi i poučení nikdy nevěřit nacistům a opicím. (22.07.2011)

Dobyvatelé to u mě měli těžší než pozdější Křížová výprava, ale nakonec jsem se té páté hvězdě podvolil - nešlo odolat... Žádný jiný archeolog už nikdy nebude tak slavný, žádný dobrodružný film neunikne srovnávání a většinou nakonec skončíme u toho, že ten Indy je stejně nejlepší... Ve vší své jednoduchosti dokonalý film, jemuž se v žánru rovnají snad jen jeho pokračování. (02.09.2008)

Nevím ani proč, ale příběhy Dr. Jonese mě nikdy nelákaly, přesto jsem se rozhodl zhédnout alespoň první díl a doplnit si filmové mezery. No a můžu směle konstatovat, že to byl super zážitek, a tak nějak by podle mě měl vypadat správný dobrodružný film. Nechybí mu vlastně nic; sympatický a stylový hlavní hrdina, kterému okamžitě začnete fandit, svérázný a krásný ženský protějšek, pořádný slizký záporák (no vlastně jich bylo víc), různé nástrahy (každou chvíli Indy narazil na nějakého hada nebo nácka), napětí budované už od první scény, dynamická akce, skvělá hudba a ironický humor. K udělení 5* mi brání pouze ta fantasy složka, které mi do filmu vyloženě nesedla (ale to je můj problém), ikdyž je fakt, že trikově byla udělaná dobře. (01.11.2009)

Polovina 80. let minulého století, doba postupného tání socialistického systému, naprosto vyprodané českokrumlovské kino, očekávání, jež nelze vyvolat žádnou marketingovou kampaní, vůně když už ne zakázaného, tak polooficiálního, slovy stěží popsatelná atmosféra, kterou již dnes nelze zažít, zprostředkovaný zážitek ze zcela jiného civilizačního prostředí... Dnes již s odstupem času tahle má osobní gloriola Dobyvatelů ztracené archy trochu vyprchala, ale přesto si vždy vzpomenu. Nebylo to sice ani zdaleka mé první oficiální setkání s americkou kinematografií, přesto se s prožitky filmů viděných na černobílém československém televizoru Tesla vjem ze Spielbergova velkofilmu v elektrizujícím a k prasknutí nabitém sálu místního kina nedá srovnat... (22.10.2010)