Blízke stretnutie tretieho druhu

Setkání prvního druhu je, když vidíte UFO. Druhým druhem je, když o tom spatříte nějaký důkaz. Kruhy v obilí, záření...Třetí druh znamená, když navážete kontakt. Ale to už je tak trochu spoiler... Každopádně je skoro neuvěřitelné, co dokázal Spielberg v roce 1977 natočit...a k puncu výjimečnosti stačilo jemu a Johnu Williamsovi vlastně jen pět jednoduchých tónů... PS: Tenhle velkolepý film by si zasloužil remake - ideálně kdyby ho natočil sám mistr Spielberg! (18.11.2006)

Podľa toho, aký na tú dobu astronomický rozpočet ponúkli Stevenovi na tento film, musel byť jeho študentský projekt 'Firelight' v tej dobe asi naozaj skvostným umením. Aj preto sa v tejto klasike stretávame s naozaj ešte stále zaujímavými efektami a trikmy, nemenej dobrým scenárom, ale aj skvostnou hudbou, tvoriacou skvelú atmosféru. Finále je však zbytočne preťahované. Je mi jasné, že diváci mali pred štyridsiatimi rokmi poslednú polhodinu v kine takmer vykĺbené sánky, no teraz je to už o niečom inom a šlo by to trošku skrátiť. Ale okrem toho naozaj spokojnosť. A okrem hereckého Richarda Dreyfussa k pozornosti navyše púta účasť Françoisa Truffauta. 80%. (17.08.2008)

Z filmu mam trochu smíšený pocity. Na jednu stranu je to roztahaný, zdlouhavý a chvílema nudný, takže někde uprostřed jsem si dal pauzu, protože mě to fakt nebavilo. První polovina mi přišla celkově o ničem. Už jsem skoro nad filmem zlomil hůl a myslel jsem si, že se na druhou půlku snad ani dívat nebudu. Jenže na druhou stranu mě to od tý půlky docela chytlo, takže jsem se přecejenom odhodlal se na film dodívat a udělal jsem dobře, protože zejména asi tak posledních 30 minut mě film hodně překvapil. Úvodní hodinu by to asi chtělo hodně prostřihat, protože jsem měl chvílema pocit, že se koukám na nějakou užvaněnou telenovelu. Filmu, kterej nezvládnu sledovat na jeden zátah, holt žádný extra vysoký hodnocení nedám... Ale celkově je to docela koukatelný a rozhodně je to mnohem lepší, než Spielbergův o téměř 30 let novější a o poznání dražší film na téma setkání s mimozemskou civilizací - Válka světů. Jinak Richard Dreyfuss, kterýho já osobně moc nemusim, tady předved hodně slušnej výkon. (17.02.2008)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)

Nad zemí se vznášejí neidentifikovatelné objekty, na nečekaných místech se objevují ztracená válečná letadla a Richard Dreyfuss blbne s jídlem a pěnou na holení. Stejně jako o 17 let později Jurský park, také Blízká setkání z nekritické perspektivy fascinovaného malého dítěte (nebo infantilního dospělého) tematizují lidský údiv jako takový. Na podkladu sci-fi z 50. let Spielberg mistrně odklonil paranoiu americké společnosti od vnitrostátních záležitostí k věcem nadpozemským, kterých vlastně není důvod se bát. Jako vyprázdněná eskapistická zábava, do které si každý může nalít své vlastní významy, film funguje výborně také díky tomu, že je celý založený na naznačování toho, že nám v příští scéně bude odhaleno něco zásadního (a pokud ne v příští, pak v přespříští nebo v té další). Oddalování odhalení díky svižné režii a náležitě rozmáchlému měřítku dokáže udržet pozornost až do spielbergovsky chlácholivého finále. Rád bych viděl remake, ve kterém hrábne třeba Sethu Rogenovi a který rozvede (možná nezáměrnou) komediální rovinu filmu (modelování homolí z bramborové kaše s vážnou tváří vážně sledovat nedokážu). 75% Zajímavé komentáře: evilive666, Bobek15 (10.10.2005)