Generál

Natáčet filmy o chuligánovi, zloději a násilníkovi (mučiteli) je nyní na programu dne. Nejlépe je přitom, když má nějaké jméno, ganster bez jména, to by bylo příliš obecné, to by mohl být každý. Osvědčené gangsterské metody (přechytračení policie, krádež zlatých cihel, mučení podezřelých ze zproněvěry), to samozřejmě nesmí také chybět. Nakonec dávám jednu hvězdu za zobrazení Martina Cahilla jako skutečného bídáka, i když bych nebyl proti, kdyby úvodní scéna byla i závěrečnou. I když jsem film měl puštěný, přestal jsem jej vnímat po scéně "marné ničení kulečníku". (02.07.2019)

A tady to opět máme, dámy a pánové, po pravé straně k nám přichází další neobvyklá neunifikovaná postava, člověk takzvaně jedinečný, chytrý a s charismatem až na půdu, o němž se natočil film nepříliš dlouho po jeho smrti. Muž, který dokázal tahat za nos všechny úřady i policii a nikdy si na něj nepřišli a ještě k tomu dostával i přídavky na rodinu a sociální podporu, muž, který v tom uměl chodit a dokud žil, tak v tom chodil. Jako film je to neskonale zábavné drama se špetkou těch kriminálních zápletek. No jako skutečnost to asi až tak zábavné nebylo. Hlavní hrdina je totiž všeho schopný zloděj, který se neštítí vykrást vám ledničku, zatímco krájíte mrkev na lince a nebo ukrást vibrátor z nočního stolku když spíte po večerní akcičce půl metru od něj. Za svou dvacetiletou zločineckou kariéru ukradl nějakých 60 milionů dollarů, žil ve společné domácnosti s manželkou a její sestrou, s nimiž oběma měl několik dětí a byl vůbec zajímavou rozpornou osobností. A i jedenáct let po jeho smrti (+1994) se nacházejí všemožná díla, která ukradl. Například zde je videozpráva o tom, jak dělníci při přestavbě jeho domu za milion liber objevili zlato a cennosti z nějakýho jím vykradenýho kostela, nebo v roce 2002 zase našli jím ukradené Rubensovy plátna kdesi v Dublinu. V této roli doslova září Irský Depardieu (tak mu doma říkají) Brendan Gleeson, který na sebe sice upozornil už ve Statečném srdci jako mohutný Hamish, přesto si tuto jeho skvělou postavu s ním příliš lidí nespojuje. Jak se píše v obsahu, Martin Cahill mohl být kýmkoliv, ale já bych k tomu doplnil: Martin Cahill byl sám sebou. A Brendan Gleeson byl Martinem Cahillem. (13.12.2005)

Ale jo, mně se to líbilo. Začátek byl sice trochu vleklejší, opravdu ta stopáž mohla být kratší, ale i tak jsem byla poměrně rychle vtažena do neklidného Hollyfieldu s Martinem Cahillem o kterém jsem pochopitelně neměla ani ponětí, že existoval a byl tak známý gangster. Jsem přesvědčená, že velký vliv na to měla o dokonale zahraná role Generála v podání Brendana Gleesona, kterého moc neznám a nebo jen z malých epizodních roliček. Občasný nadhled a úsměvná forma podání tomu vůbec neuškodilo i když ve své době to asi moc k smíchu nebylo a já s tou čtyřkou ani na chvíli neváhám. Zajímavý to člověk v irských dějinách a určitě to stojí za zhlédnutí. (22.04.2013)

Abych si film víc užil, kdybychi o Irsku věděl mnohem víc, než vím. Spousta vtipů a situací odvisí zcela od znalosti sociální a politické situace a tak hluboko do toho zas nevidím. Nicméně z toho co jsem pochytil a pochopil vylezl docela slušný film o chlapíkovi, který dost policajtů tahal za nos, irský Jánošík, který ovšem taky jako Jánošík skončil. A tam je ten zakopaný pes, jelikož vůbec nevím, proč bych s ním měl sympatizovat, takže mi jeho příběh zůstal zcela volný. Jak říkám, nedostatek informací. 60% (06.04.2015)

Generál je především zajímavý film o jednom gangsterském kmotrovi lokálního významu. Vše co film popisuje, jeho troufalé zločiny, nebo drzé kličky vůči soudům (jeho interpretace práva), výsměchy policii, vše je na samotné hranici uvěřitelnosti, ale zároveň podáno tak, že je jasné, že je to pravda pravdoucí. Herecky hodně vděčné role se Brendan Gleeson zhostil bez zaváhání a vytvořil postavu v níž se mísí primitivismus s genialitou a vůči níž i přes odpor nelze necítit určité sympatie. Hodně dobrý je i scénář Johna Boormana, který jej napsal jako sled epizodních událostí tak, že nemá žádná hluchá místa a film zároveň není roztříštěný a má dějovou logiku. (12.11.2012)