Láska z pasáže

Nejlepší Soukup, jehož režie je poznatelná na sto honů. Nemohu si pomoct, atmosféra socíku mě nikdy nepřestane fascinovat, vyrostli v něm moji rodiče, takže to znám jen z vyprávění a filmů a i když bych 100% neměnil, na filmy z té doby se vždy rád podívám. Na české poměry až neobvykle drsný a temný závěr dodává filmu pocit určité výjimečnosti. Příběh ale vlastně stojí za starou belu. Body tu získává právě jen ten komunismus a závěr. (23.02.2021)

Slabá, ale koukatelná generační výpověď bez výrazných, nebo nadprůměrných scén. Největší výhodou tohoto filmu je, že má krátkou stopáž, takže film díky tomu nedostává příliš prostoru k tomu, aby nudil, nebo začal být otravný. Na jedno podívání je to slušná zábava pro znuděného směnaře, který má možnost se v mezičase zabavit televizorem. 4/10 (30.06.2010)

Příšerný scénář, totálně nevyužitý prostor. Když už je v názvu láska, měla tam být láska. Proboha. Ještě, že to zachránil Míša David 🤣 Někdo tady výstižně napsal, že tento film se sluší uchovat jen jako dokument tehdejšího filmového marasmu. Absolutně souhlasím. Distancuji se od argumentů, že kdysi to byl hit biografů - jistěže byl. Jenže kdysi jste neměli taky možnost vidět něco jiného. Natož lepšího. Neměli jste možnost porovnat co s čím, krom pravých českých s*aček s maximálně jugoslávským indiánem. Možná ani ty základní kovbojky s Eastwoodem se ke každému nedostaly. Kdyby tomu tak bylo dodnes, tak jsou pro naši generaci taky oscarové Decibely lásky a další poklady českých žump. Zaplať Pánbů, že to tak není. Dnes je český film prostě mrtev. (15.07.2018)

Bylo legrační sledovat některé české herce před třiceti lety, to bylo však to jediné k pousmání. Láska z pasáže je totiž dosti vážný film, jenž mi náradně sednul, úplně jsem se posunul v čase a držel pěsti milostnému vztahu Pavla a Jany s příhodnou kulisou písniček Michala Davida. Myslím si, že Jaroslav Soukup určitě uměl točit dobré filmy. (07.07.2013)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)