Láska z pasáže

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. (19.09.2014)

Hustolesácké postrachy pražských paneláku a pasáží Vaculík, Dlouhý, Schuller, Vašut nebo Vetchý si jedou diskopříběhovou gangsta kruťárnu ale Jarda „Polda“ Soukup. Zatím co na druhé straně stolu za tónu céčkaře Davida, Táňa Kulíšková usrkavá kolu a háže zamilované pohledy. Něco asi jako, když už se cítíte být moc cool na Pány kluky (r.1975), ale ještě vám nezačali rašit fousy na Bony a klid (r.1987). Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tato čorkařská lovestory patří určitě k tomu povedenějšímu z režijní filmografie Jaroslava Soukupa a jak už jsem napsal u Větru v kapse (r. 1982): „svým způsobem jde o kult“. (18.01.2019)

Ve své době vyloženě nadprůměrné drama, zvláště dívky a mladé ženy se při něm mohly uvzdychat:-). Dnes už jde o film pro pamětníky - generaci, co napamatuje bolševiky, tohle maximálně rozesměje. Mám jen obavy, aby vás ten smích jednou nepřešel, mlaďoši, abyste neměli nikdy příležitost takovou dobu poznat. 58% (30.04.2009)

Soukupova tvorba vznikala v době, kdy jsem ještě kálel do plenek nebo jezdil na oranžový tatrovce, ale i tak trošku vnímám dobu 80tek a jeho filmy mám rád. Za jeho nejlepší díla sice považuju kamaráda do deště a discopříběh, ale i tohle docela šlo. Vyborná muzika, která se hraje ještě dneska, zajímavá zápletka, sušenky pod rohožkou a tenkrát strašně stupidní systém vkladních knížek, který mohl vybrat každej jantar. 50% (30.07.2019)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)