Drsná Planina

Těžko hodnotit takový film. Pohledem dnešního diváka, který má možnost nahlédnout do historie krvavých poúnorových let, je pohled na Bartošku, co by pohraničníka pálícího ze samopalu po agentech ze západu, kteří se snažili bojovat proti komunismu v ČSR, poněkud bolestný. Ano, film je to jinak nadmíru po všech stránkách kvalitní, ale hodnotit jej je velice težké. Z filmového hlediska za čtyri hvězdy ale z toho historického jako příbuzný komunisty popraveného kurýra zahraničního odboje házím film do odpadu. Za dvě hvězdičky. A i ty jsou moc. (26.06.2008)

Spolu s Králem Šumavi další povedený filmek z českého pohraničí v období pár let po válce s hvězdným obsazením. Vybydlené vesnice se postupem doby začínají opět zaplňovat, hlídky slouží 12 ti hodinové směny, aby chytali německé záškodníky, po únoru 48 přeběhlíky co chtějí na západ..ne všichni pohraniční vojáci tuto dobu ale přežijí ... (27.06.2007)

Průměrný dobrodružný film mapující neklidné pohraničí v poválečných letech. Překvapivě málo politických vsuvek, i když některé tam samozřejmě jsou (poslech protikomunistického projevu v zahraničním rozhlasovém programu), ale bohužel také málo napětí a skoro úplná absence akčních scén, které přece k tomuto žánru patří... Jasné tři hvězdičky. (27.09.2008)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)

Se sledováním tohoto filmu mám spjatou morbidní vzpomínku. Sledoval jsem tenhle film jako dítě, moc si od něho nesliboval, snad jen, že mě třeba rozptýlí, a že se budu moci s někým ve filmu identifikovat, že to nebudou jen pro mě nepřijatelní "hrdinové". A náhle břink a ještě jednou břink, první a pak druhé přerušení proudu a pak tma, byli jsme bez elektřiny, ale asi za deset minut zase naskočila. Tehdy jsem nevěděl, že to právě jeden dospívající si vzal život díky elektrickým drátům, na které skočil a přerušil nám vysílání. Byl to spolužák mého bratrance na učebním oboru s maturitou, zanechal po sobě dopis, že si vzal život z nešťastné lásky, a že si přeje ještě více zpopelnit, než je a pak aby byl jeho popel rozmetán do éteru. Jeden kluk, tehdy starší než já, tak řekl pohrdlivě: "No to už chce trochu moc, ne?!"***Samotný film mi tehdy přišel nudný, příliš si na divákovi vynucující aby hrdiny litoval - ale - tůdle! Takže pro mě nuda. (15.09.2010)