Drsná Planina

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)

Do Krale Sumavy ma tento film daleko, ale nemuzu rict, ze by se jednalo o spatny film. Myslim, ze se verne povedlo ukazat zivot v pohranici po valce. Drsna Planina ma bezesporu dobrou atmosferu, Bartakova hudba je libiva, do tohoto snimku se mi ale moc nehodi. Herecke obsazeni dobre, ale herecke vykony spise prumerne. (08.03.2014)

Jako malý kluk jsem tento film obdivoval a vždy jsem byl zahleděn do statečnosti pohraničníků, jako symbolu odvahy a jakéhosi sebeobětování mužů, stojících v přední linii. Po letech jsem si film zakoupil a byl jsem překvapen, jak rychle zmizelo kouzlo tohoto snímku, přesto, že toto téma mám velmi rád. Film se mi zdá naivní a opět zaneřáděný ideologickými exkrementy. Nelíbí se mi ani hudba, která se v některých částech vůbec nehodí k poválečné atmosféře na hranici. Přesto myslím, že Drsná planina patří k nejlepšímu filmu režiséra Soukupa, jehož tvorba v poslední době spíše dokazuje, jak hluboko může česká kinematografie klesnout. Největší bolestí filmů tohoto druhu však stále zůstává to, že síla a určitá poetičnost je vždy pošpiněna komunistickou propagandou. (25.11.2011)

Musím přiznat, že mně to bavilo. Pro mně velice věrný film z poválečných let v pohraničí. Líbilo se mi, jakoby se Jaroslav Soukup snažil odprostit od ideologie a snažil se natočit normální film, což velice cením. SPOILER (Například scéna s Únorem 48 a smrtí kamaráda, kde se komunistický den vítězství naprosto přešel). Období po válce v Sudetech mně vždycky zajímalo a vlastně i fascinovalo, takže za mně dobrý =) (06.06.2016)

Pokud si odmyslíme kontext, tak je to film o sympatických chlapcích střežících hranici. Jenže je tu bohužel ten kontext, ve filmu připomenutý zejména poslechem rádia přenášejícího zprávy o únorových událostech v Praze. Zajímavé ale je, že jinak tu ideologie moc prostoru nemá. Ale i toto stačí, aby si člověk uvědomil ten strašný kontext. Je to škoda, potože jinak je to docela příjemné pokoukání na nedělní odpoledne. (29.06.2007)