Múmia sa vracia

Vtip sice zůstal, ale dostavila se i trapnost. Navíc to roztáhli nejhorším možným, neoriginálním (a naprosto klišeovým) způsobem... avšak není to úplně špatný film. Mumii jako v (lepším) prvním díle drží nad vodou trojice Fraser-Weiszová-Vosloo. Dále je film podpořený "spratkem" Alexem, který je kupodivu docela sympatický. Opět tam rušivě působí praštěný John Hannah. To ale není to nejhorší - nejhorší jsou scény, které stojí jen na tricích a běhají v nich stovky hnusných příšerek - naprosto beze smyslu (jako např. "Pygmejové" nebo co to vlastně bylo). Přes to všechno to stále zůstává zábavným filmem plným docela dobrých hlášek. (23.11.2007)

Skvělé pokračování nepřekonatelné jedničky. Ve dvojce téměř vše funguje jako v jedniče. Výborný příběh, akce, napětí, herci a i hudba. Jednině atmosféra už není taková jako v jedničce. Jinač humor se ve filmu také najde, vše zůstalo při starém a tak bych si představoval všechny pokračování k filmům. Takže tento film hodnotím celkově na slušných 90% = ***** (28.10.2012)

Změna žánru z dobrodružně-komediálního hororu na počítačovou fantasy hru - to je gól. Pro Mumii opravdu dobrá volba. Už člověk nemusí nad ničím přemýšlet, protože když hrajete nějakou tu počítačovou hru, taky bezmyšlenkovitě paříte. A o tom právě pokračování Mumie je. Všeho je tu dost (někdy až moc), trysko-vzducho-loď je sice už dost silný kafe, ale proč ne. Vždyť tenhle "film" nezná hranice. Imhotep se řeže s O´Connelem už jako Neo v Matrixu a jeho procítěné hlášky ("Oh, I hate mummies!") mu hezky sednou do huby a jeho manželské handrkování plus mladý synátor - třešnička na dortu. I ten Scorpion-King vypadá jak z nějakého preview k právě chystané počítačové hře. (01.04.2003)

„Tak a teď to do nich napereme lidi!“ Tohle by tak nějak asi mohl říct Stephen Sommers svému štábu, když začali patlat tuhle velkou adrenalinovou smršť efektů a převtipnělých hlášek. Ono známé pravidlo velkorozpočtových nářezů, že dvojka musí být ještě velkolepější, efekty v míře více než přemrštěné a akce dávkovaná v nepředepsaných poměrech, to všechno se podařilo do puntíku vyplnit. Scénář uzpůsobený tomu, aby nepřekáželo nudné vyprávění a mohlo se vesele blbnout u počítače, kde ruka animátorova klikala na upocenou myšku pod stále se opakujícím příkazem „víc, víc!“ Jenže jednička byla jasně mířená pro pobavení masy. Nikdo nikdy nemluvil o záměru zabývat se historií nebo jakoukoliv realističností. Tady jde prostě jen o prožitek, ten který na vás to běsnění digitálních živlů zanechá. Jasně, egyptologové z toho musí čapnout psotník, ale to je zanedbatelné procento diváctva. Začátek, možná celá první třetina působí nepřehledně, do očí bije snaha vtěsnat digitály všude kam jen lidská noha vkročí na úkor jejich působivosti, ale s postupem času se prostor zvětšuje a scény se zpřehledňují. Brendan Fraser je tu vlastně jen figurkou co kope na všechny světové strany a bez své brokovnice nejde ani na záchod. Rachel Weisz oproti němu zase naopak dostala prostor i ve vyprávěcích momentech a jen dokazuje samozřejmost, s jakou dávní předci zvládali kung-fu. Jak jsem říkal, hlášek je tu přehršel a ne všechny působí tak, jak záměr napovídal. Z těch povedenějších si dovolím připomenout tuhle: „Naposled sem to koupil do zadku. Držim smutek za svou řiť.“ Animace postav jsou úderné, přesně tak jak bylo v plánu, aby divák zeširoka otevřel ústa a slina údivu kapajíce mu na tričko zapsala tuhle podívanou na nějaký ten den do paměti. Dokonce zašli tak daleko, že The Rock si tu zahrál, aniž by si tu vlastně zahrál (zajímavý je původce hlasu jeho postavy krále Škorpióna - Max Cavalera, frontman metalové kapely Sepultura). Co se hudební složky týče, těžko něco vytýkat, protože Alan Silvestri docílil jemné pompéznosti nedigitální cestou úderných kompozic. Tak co? Kam s tím? Když bych si řek „jó jde jen o zábavu“ a vykašlal se na film jako takový, bylo by to za 4. Když se v tom ale trocha povrtám, minimálně půlka hvězdičky jde dolů. To by takoví Karloff a Lee mrkali na drát, kam ty jejich mumie dokormidlovaly. (20.02.2005)

„Pred pár rokmi by mi to pripadalo čudné.“ Triky. To je prvé, čo si všimnete. Je nemožné si ich nevšimnúť. Veľa, veľa, veľmi veľa trikov. Niektoré lepšie, iné horšie. Ale triky. STÁLE. Múmia sa vracia je typický sequel vysokorozpočtového hitu: viac trikov, viac akcie, viac postáv, vykonštruovanejšia zápletka. Miestami je toho tak veľa (všetkého), že proste nemáte šancu stíhať a vlastne vás to ani nebaví a tak len tupo vypneme mozog a so slinou, tečúcou vám z kútika úst, čumíte na plátno a nechávate sa svojvoľne unášať. Medzitým skáče rozpačitý, polonahý wrestler Dwayne Johnson, neškodná (nekrvavá) akcia, nudný Arnold Vosloo a scenár, pripomínajúci smiešne prekombinovanú počítačovú hru. Pokračovanie (pôvabnej a roztomilej) Múmie má v mnohých scénach našťastie skvelé tempo (naháňačka v Londýne, naháňačka v džungli), sympatickú trojku O´Connellovcov (plus oproti jednotke už bohužiaľ podstatne menej zábavný strýko John Hannah), zmiju a vzducholoď. Výsledkom je bláznivý a hlučný mix. Príjemná indianajonesovská old schoolová staromódnosť originálu sa každopádne bez debaty vytratila. Kino Považan NMnV 2001 (19.12.2004)