Šťastie

Film o postavách příliš zaujatých vlastními obscesemi a sebou samými, takže z jejich vzájemné interakce vyznívá falešná netaktnost a vykurvenost, jenž prostupuje jejich vztahy. Je to satirické i trefné. Film je bizarní a lehce znepokojivý extrakt toho, co lze vypozorovat v reálném světě. Děj se točí kolem dvou rodin, jejichž disfunkčnost dává nahlédnou pod povrch obrázku typické americké rodiny. Téma, které mě stále fascinuje. Happiness má něco z Americké Krásy a Magnolie. Je však o něco více pervy. Chybí mu však výraznější vizuální výraz a větší tah na branku. Přesto ale film, jenž by se neměl přehlédnout. (08.05.2020)

Snímek, který rozhodně není snadné rozdýchat, a to jen proto, že se podíval do našeho, nebo v tomhle případě amerického soukromí. Tohle se tam děje, i když o tom nevíme, nebo sami moc dobře víme, že něco takového provádíme. Každý má svoje štěstí jinde a někdy je to štěstí hodně pokřivené. Todd Solondz to podává přirozeně a nesmírně tíživě. (31.03.2016)

Na americké poměry neobvykle otevřený film, nabízející několik dějových rovin, které se místy prolínají nebo alespoň dotýkají. Herecké výkony vesměs méně známých tváří jsou vynikající, hlavně ten kluk, co hraje psychiatrova staršího syna, tak ten je fakt dobrý. Celkový dojem z filmu mám více než dobrý, nečekal jsem nic světoborného, ale opak byl pravdou. (13.08.2002)

Zvykl jsem si před shlédnutím filmů nečíst komentáře kvůli případným spoilerům a radši ani popis filmu, pokud je to možné... a u Happiness jsem tvrdě narazil. Zahlédl jsem jen legrační animovaný plakát, který mi spolu s komedií uvedenou v žánru a názvem Happiness vytvořil jakousi představu přinejhorším černé komedie... jenže to je na popis filmu neuvěřitelně nepadnoucí charakteristika. Pár humorných situací se sice najde, ale jestli někdo tenhle film označí jak komedii, musí být sadista. Opravdu neskutečně reálný film s geniálně propracovanými a zahranými postavami, až mě u projekce mrazilo. Scénář taky netřeba rozebírat, jednotlivé prolínání životních příběhů ala Ińárritu (i když s menší důležitostí pro celkové vyznění), opravdu chytře je provedeno také představení jednotlivých postav s jejich problémy - žádné tupé vypravěčské citování, ale chytře napsaný úvod, ve kterém si z náznaků v hlavě vymodelujete jednotlivé postavy a funguje to naprosto báječně. Skvělý a hodně těžký film. (18.12.2007)

Škoda, že také nemohu potvrdit nával diváckého štěstí, kterým by mě Happiness zahrnul, i když po nejlepším filmovém stěru všech dob, ohromnou to satisfakcí všech odmítnutých, neatraktivních tlouštíků, se nabízelo slibné pokračování ve stejném duchu, nestalo se tak - můj obdiv získal už jen odevzdaný ploužák v zaplivaném baru, který jím náhle zkrásněl a lstivé úskoky k dosažení sexuálních radostí páně Maplewoodova, jinak musím s účastí konstatovat, že za velkou louží nemají originální už ani úchyláky, minimálně srovnání s kolegy ze severu Evropy rozhodně nesnesou a nápomocná jim nebyla ani rozverná renesanční hudba, střídaná allenovsky laděnými instrumentálkami, snad pro zlehčení situací, které by útlocitní jedinci nemuseli unést... no, já snesu rozhodně víc. (18.01.2014)