Kopfplatzen

Hodně nepříjemný film. Markus má problém, a to hodně velký. S malými dětmi. Celých 99 minut jsem v hrůze čekala, kdy dojde na nějaký explicitní záběr, protože Markusovo nutkání, co se roztomilých chlapečků týče, bylo opravdu silné. Ve chvíli, kdy se seznámil se sympatickou Jessicou a jejím synem, bylo mi jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. Jenže malý Arthur vidí v Markusovi otcovský vzor, který mu tolik chybí a jeho přítomnost si užívá. To ovšem Markus taky. Svůj problém se sice snaží řešit u psychologa (mimochodem, ten obvodní lékař byl pěkný ko…, protože ať chceme nebo ne, pedofilie je prostě nemoc), ale jeho druhé já se stále hlásí o slovo… Ponaučení na závěr, než někomu necháte na hlídání dítě, trošku si ho nejdřív proklepněte. I když je to šukézní soused, mohlo by se pak totiž stát, že s ním syna najdete ve vaně. Skvěle zahrané drama a Riemeltovi role vyloženě sedla. (01.05.2021)

Možné SPOILERY. Hlavní hrdina Markus se dostává na scénu ve chvíli, kdy mu přestává stačit masturbace nad fotkami cachtajících se dětí a touží zažít něco opravdového. Zároveň ale ví, že jeho touhy nesmí dojít naplnění. A aby to měl ještě těžší, tak se do vedlejšího bytu přestěhuje matka s malým synem, která v novém sousedovi vidí případného otce pro její dítě. Už tady zaznělo, že film je nejsilnější ve chvílích, kdy se nemluví a Markus svádí mlčky svůj vnitřní boj. S tím se nedá než souhlasit. Mě utkvěla v paměti scéna sexu s matkou, přičemž Markus se přitom dívá na fotku její syna na komodě. Dalším silným atributem je očekávání, jestli pedofil překročí zapovězenou hranici a nestane se z politováníhodného člověka deviantem, který zaslouží odsouzení. A konečně třetí silnou složkou byl výkon Maxe Rimelta, kterému by jste dítě na hlídání nedali. Mělo to sice své mouchy a konkrétně scény s vlkem mi přišly zbytečné, ale celkově se jedná o intenzivní zážitek, který bych si ovšem nerad zopakoval. 80% (17.06.2021)

Někdo má rád vdolky, a někdo zas holky. A co teprv dětský půlky, ty sráči! Hlavní hrdina, který už svým jménem provokuje policejní želíska, jménem Markus, si musí svůj tajný neutuchaný koníček schovávat pod nos. Markus žije v nekonzistentný době, kdy ani normální mužský heterák, nemůže klidně dýchat na dětském hřišti. Už si sáhnete na dítě, protože vám řekl "Uhni, ty čuráku", a vy mu chcete plesknout přes jeho drzý rypák, a na šťavnatou půlku pár bičích ran, ale doprdele, přijde matka s píšťalkou pro úchyly, a už vás kabelkou nahání k soudu, za pedofilní obtěžování. A kdo z toho vyjde jako ten nevinný, no jasně, že ten malý zmrd, který vás ještě vyzívavě škadlí svým malým prostředníčkem. Ta dnešní mládež. Z toho kluka jen vyroste hnusnej sexuální maniak, kterou každou růžovou pičku, hezky vymastí svým Chupa Chups lízátkem, a to soude, je už asi v pohodě, že? Evžen, jako můj kolega z práce, nemá ani na chvílu v kalhotech klid. Mravenci se mu každou chvíli rozžerou přes poklopec. Jednou se mi tak svěřil, že má zálusk na svýho syna, a vždycky když ho vidí, musí se sebeukájit a představovat si, jak mu solidně nakládá svého ztopořeného Šášulu, do jeho malé králíčí dírce. Tak jo, doufám že se panu Markusi jednou podaří svůj první zásun uskutečnit, a nenechá se přemluvit zlým soudním zákazem na 500 metrů. Film musí dostat plnou nálož, něco takového se těžce vidí! Hlavně něco, co bych čekal od Dánů, nikoliv od Nácků, ty vole! Bylo nás pět, musí být pro týpka, něco jako porno pro impotenty. My zoofilové, jen kýveme hlavou.. (27.02.2021)

Max Riemelt podává svého pedofila natolik přesvědčivě, že až obsluze v knajpě sdělí, že tentokrát se spokojí s jedním prckem, může nastat problém. Bohužel příběh neuhne z předem vyjetých kolejí až do tristní konečné stanice a scény s vlkem svou do hlavy mlátící průhlednou metaforičností způsobí divákovi objevení vlka na úplně jiném místě, než je měsíčním svitem zalitá paseka... (02.02.2021)

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme. (25.11.2021)