Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (94)
Zakázaná či spíše nepovolená hudba Pražského výběru mne oddaně doprovázela celým mým socialistickým dospíváním a já jsem jí za to vděčný. Tato hudba také tvoří základ tohoto snímku a baví mne od začátku až k nejzábavnějším závěrečným titulkům, které jsem kdy viděl v českém filmu. Horší je to s těmi vloženými fantasmagoriemi, ale většinou se jedná o tak krátké scénky, že jsem je i já bez větší újmy na psychickém zdraví zvládl. Nejhorší je však skutečnost, že v době vzniku filmu pro mne Michael Kocáb představoval symbol držící hrdě v ruce svou Straku v hrsti, a nyní ho vidím spíše jako Tatrmana bojujícího proti zájmům českého národa. To se však filmu netýká a do hodnocení to nepromítám. ()
Hudbu Pražského výběru mám hodně rád a písniček je tu až až, ale to není hlavní důvod, proč si tenhle film tak cením. Podstatné je netradiční spojení hudebního filmu, dramatu a kvazidokumentu/ dokumentu. Už v "Proč?" dokázal Smyczek organicky propojovat rovinu vyprávění s rovinou dokumentární, což dodává filmu na autenticitě a dramatičnosti a zároveň umocňuje a rozšiřuje hlavní téma. V Pražácích jde ještě dál - propojuje rovinu příběhu s rovinou kvazidokumentární ( připravený materiál si hraje na autentický) s dokumentární ( zpovědi civilistů na kameru, občas umístí nepovedené záběry nebo záběry z přípravy natáčení ). Sama poetika filmu může někomu připadat ulítlá ( a ona i je, ale pro mne v dobrém smyslu slova ), ale k hudbě Výběru se hodí a vyjadřuje nebo doplňuje náladu použitých skladeb - je hravá, dadaistická, ale zároveň ostřejší, dravě karikovaná. více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/karel-smyczek-prazsky-vyber-prazakum.html ()
On je to naprosto skvělý hraný dokument s písničkami Pražského výběru. - Jedné ze zakázaných skupin a tady se všichni teda pěkně vyřádili. 🕺🏻 Bylo to velmi divně pojaté, občasně vložené střípky fantasmagorií mi tolik nevadily, protože fanynkou Pražského výběru nejsem. 😒 Totiž člověk, co skupinu Michaela Kocába nezná nebo o ní jen ví, bude (pozoruji na sobě) na film koukat s podivnými myšlenkami, jestli je tohle normální nebo jsou to jen prvky oné skupiny. 🤪 Je to hrozně divný snímek, moc děje to nemá, chvílemi jsou do filmu vložené jakési půlminutové scénky... prostě jsem zmatená. Pokud člověk nepatří vyloženě k milovníkům hudby a písniček Pražského výběru, bude asi lepší, když snímek zdaleka obejde a nějak zvlášť se u něj nezastaví… ale idk, já se zastavila. 🤷🏼♀️ Objevuje se tady množství herců - Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Bolek Polívka atd. Ale jen na pár sekund a to v medailoncích podivných fantasmagorií. Prostě co to je, vysvětlete mi to někdo. 🫶🏻 ()
Stylizované vzpomínky na osmdesátá léta vhodné pro fanoušky Pražského výběru a milovníky dadaismu. 1) Film je složen z desítky sympatických songů proložených více či méně vtipnými promluvami protagonistů. 2) 30letému Davidu Kollerovi v hrané roli bubeníka, 29letému Vilému Čokovi i 24leté Lucii Bílé to slušelo. 3) Trochu mi vadí nedostatek odstupu a nadhledu, zvláště při srovnání s podobně zaměřeným o tři roky starším cimrmanovským snímkem Nejistá sezóna. ()
Praha má styl, není taková jako buranský Brno ve kterém žiju. A tenhle film vlastně na mě působil jako takový stylový experiment s kvalitní hudební skupinou Pražský výběr. Možná chtělo někde ubrat a zase naopak přidat, aby se docílilo konzistence, ale přesto je průřez dějinami jedné významné české kapely s nepodbízivou hudbou, udělán zodpovědně a s přehledem. Možná se více hodí na televizní obrazovky než na plátna kin. 60% ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (7)
- Bubeníka hrál ve filmu David Koller, protože bubeníci Pražského výběru Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš v té době žili v emigraci. (tykeww)
- Filmem zazní mnoho písní skupiny Pražský výběr z prvního i druhého alba, kromě toho ale i dvě písně Pavlíčkovy skupiny Stromboli, a to konkrétně "Košilela" a "Veliké Lalulá". (tykeww)
- Ve scéně, když je Pražský výběr schován v popelnici, bylo nutno odříznout jejich zadní části, jinak by se tam hudebníci nedostali. (sator)
Reklama