Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (94)

sandinista 

všetky recenzie používateľa

Pražský Výběr, co dodat? Pan Kocáb se měl držet svého řemesla a nes.at se do politiky. Jako umělec měl určitě talent. Tento film to dokládá. Když pominu hudební stránku filmu, tak samotný koncept nepostrádá nápady (vtipné zkratky - úrovně byrokratického aparátu; tajemný vypravěč - Ropotámo; originální scény - např. 'rozprava' v bahně). I když některé nedostatky film měl, na dnešní dobu se vyznačuje kvalitně odvedeným řemeslem, které dnešním snímkům tak zoufale chybí. ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Tak předem musím říct, že nejsem fanda Pražského výběru, nikdy jsem je neposlouchal a v osmdesátkách jsem ani nebyl na světě. Přesto se mi ale tenhle film docela líbil (ano, opravdu). Taková hudební magořina se jen tak nevidí, kor v Česku. Je tu mnoho šílených scén, šílená kamera, šílené střihy, ale hlavně je tu Vilém Čok, který v takovém filmu rozhodně nesmí chybět. Jo, já vím, že v Pražském výběru hrál, ale od té doby, co jsem viděl V žáru královské lásky si myslím, že to je fakt totální magor. Jenže bez Čoka by ten film nebyl takový, jaký je. Ono to je místy strašně ukecané a některé ty písničky mi přišli dost otravné, proto taky nejdu s hodnocením výš. Jako jo, hluboká konverzace v bahně, Čokovy skřeky, videoklip s popeláři a popelnicemi, všechno s tím soudruhem, to jsou všechno geniální scény, ale tak nějak cítím, že kdybych dal 4*, tak bych ten film přecenil. Takže jenom silné 3* ()

Reklama

Rockerman 

všetky recenzie používateľa

Tak jako před více než dvaceti lety i teď to bylo velmi působivé. Souhlasím, že to je především pro fanoušky kapely, ale je to také o obludnosti komunistické totality a to by si měl každý čas od času připomínat. Já jsem příznivcem skupiny už přes třicet let a tak odpouštím všechny chyby v tomto filmu a hodnotím za pět!!! ()

vypravěč 

všetky recenzie používateľa

Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. ()

Iroquaise 

všetky recenzie používateľa

Hudbu Pražského výběru mám hodně rád a písniček je tu až až, ale to není hlavní důvod, proč si tenhle film tak cením. Podstatné je netradiční spojení hudebního filmu, dramatu a kvazidokumentu/ dokumentu. Už v "Proč?" dokázal Smyczek organicky propojovat rovinu vyprávění s rovinou dokumentární, což dodává filmu na autenticitě a dramatičnosti a zároveň umocňuje a rozšiřuje hlavní téma. V Pražácích jde ještě dál - propojuje rovinu příběhu s rovinou kvazidokumentární ( připravený materiál si hraje na autentický) s dokumentární ( zpovědi civilistů na kameru, občas umístí nepovedené záběry nebo záběry z přípravy natáčení ). Sama poetika filmu může někomu připadat ulítlá ( a ona i je, ale pro mne v dobrém smyslu slova ), ale k hudbě Výběru se hodí a vyjadřuje nebo doplňuje náladu použitých skladeb - je hravá, dadaistická, ale zároveň ostřejší, dravě karikovaná. více zde...http://blacklsays.blogspot.com/2012/05/karel-smyczek-prazsky-vyber-prazakum.html ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (7)

  • Bubeníka hrál ve filmu David Koller, protože bubeníci Pražského výběru Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš v té době žili v emigraci. (tykeww)
  • Film má název podle stejnojmenné písně Pražského výběru, která byla vydána v roce 1984 a nazpívána Františkem Čechem, protože kapela měla zákaz. (sator)
  • Scény „koncertu v Lucerně“ zahrnují i záběry z velkého dvojkoncertu v brněnské hale Rondo v roce 1989. Aby diváci přišli na „koncert“ hraný na playback, naživo předskakovaly skupiny Nová Růže, Stromboli a Titanic. (Pedro72)

Reklama

Reklama