Housata

Zlaté Lásky jedné plavovlásky.Tada jestli Yvetta měla takhle nudnej život i normálně a ne jen ve filmu ani se nedivím, že začala fetovat. Z téhle nůdi by si i normální člověk radši bouchnul zlatou než to vidět znovu. I když přiznávám na intru jsem měli taky nůďu, ale tohle byl extrém. Jediné krásně ze života bylo jak manželka žárlila na tu mladou učnici a zakázala starému se s ní stýkat. Vždycky mě dostávalo jak v barech byli postarší vošousti i s manželkou a okatě po nás házeli vočima a ty manželky tak žárlily a teď už vím proč, protože taková Máňa po 3 dětech nemůžu konkurovat takovému mladému nadrženému naivnímu telecímu, ámen. (04.03.2020)

Tohle asi řekne něco hlavně jen pamětníkům, nebo spíš pamětnicím. Za zmínku nicméně stojí mimořádný půvab a nadání mladé Y. Kornové. Je bolestné, když si člověk vybaví její následné životní pády, ale jsem rád, že to nakonec víceméně ustála a dnes má, přes všechny šrámy, fungující vztah a tři zdravé děti. (08.07.2021)

Další film z ranku příběhů dospívajících holek, který tu tvořil určitý subžánr, jelikož Housatům jsou dost podobné pozdější filmy jako Pásla kone na betoně nebo Džusový román. Problém je, že v nich vše stojí na stejných prvcích (možné těhotenství/nenaplněné lásky/tehdy populární hudba/kruhové vedení (vše končí kde začalo)/nešťastná zůstane nešťastnou/mezigenerační nepochopení...), takže už mi Housata místy splývala s oběma výše zmíněnými filmy, že jsem až čekal, kdy tam bude hrát Okno mé lásky. To tehdy ještě nevzniklo, ale zjistil jsem to až teď. Když tyto tři filmy budu řadit, tak Housata bych řadil doprostřed. Pásla kone na betoně mi přijde nejpropojenější a nejpropracovanější, Džusový román zase námětem zajímavý, ale příliš okázalý, zatímco Housata mají dobře zpracované pozadí (tedy to mezigenerační nepochopení) a zajímavě načrtnuté postavy, ale k ničemu zásadnějšímu nevygradují. Co mi vadí obzvlášť je odsunutí Šárky na druhou, třetí kolej, jelikož mi ze všech postav přišla nejzajímavější, s největší nadějí do života a odlišnými osobními prioritami oproti ostatním postavám. Jelikož ale nezapadala do těch vztahových propletenců, tak se její touha po rodině a vlastní posteli ztratila, resp. rychle vyřešila, přitom jsem pořád čekal, že se k ní film ještě vrátí, ale ono nic... Silné 3* (16.05.2024)

Hodnotím vysoko,protože Smyczkovi se podařilo velmi dobře vystihnout tehdejší puberťačky. Kornové je věčná škoda,nesporně měla talent. Dobové reálie také nejsou k zahození. Recitační pásma z budovatelské poezie žel bohu také pamatuji. Housata jsou rozhodně film,který stojí za zhlédnutí,i když ne každý mu asi správně porozumí,jak jsem pochopila z některých zdejších komentářů. (15.12.2014)

Československý film zabývající se prostředím a vztahy mezi dospívajícími dívkami na středoškolském internátu tkalcovské školy. Děj snímku se soustřeďuje na příhody rozumné, pracovité a spolehlivé Marie (Y. Kornová), povrchní, parádivé Moniky se zřetelným zájmem o chlapce (V. Gajerová) a nesmělé a psychicky labilní Šárky (J. Mílová). Přelétavá Monika přesvědčí citlivou Marii, aby za ni psala dopisy na vojnu jejímu milému, a ta se do neznámého vojáka zamiluje a nakonec mu přizná skutečnost, že dopisy píše ona. Když to vypadá, že by se mohl J. Dulava v roli onoho vytáhlého vojína na základě dopisování s Marií sblížit, vyzývavá Monika jejich bližší osobní seznámení svou dravostí nedopustí. Tak dochází ke stěžejnímu dramatickému konfliktu mezi oběma dívkami a také k prvnímu milostnému zklamání. Když nepočítám bizarní situaci na taneční zábavě, kam si vyšla jedna zřejmě úplně tupá učnice s o mnoho starším mužem, mnoho jiných zajímavých okamžiků snímek nenabízí, vnímám ho proto spíše jako sondu do života mladých dívek toužících poznávat dosud skryté možnosti života. Je smutnou hrou osudu, že zrovna nejsympatičtější a nejpřitažlivější z učnic a herecky rovněž nadaná mladší sestra známého zpěváka Y. Kornová se později nedokázala vypořádat se životními nástrahami a díky závislosti na alkoholu a drogách dovedla svůj skutečný život na samé dno. Ze známých herců se ve snímku kromě další mladé učnice V. Jeníkové neobjevil nikdo, dokonce i internátní vychovatelky byly pro mě neznámé. Nedomnívám se, že by dílo K. Smyczeka kromě pohledu do prostředí dívek v rozpuku přinášelo něco převratného či nadmíru zajímavého, a proto ho hodnotím spíše podprůměrně. Režisérovy známější a slavnější filmy měly teprve přijít. (05.10.2018)