Vrchní, prchni!

Asi nejznámější film dvojice Svěrák - Smoljak. Tyhle dvě jména prostě zaručují skvělou zábavu a Vrchní rozhodně není výjimkou. Abrhám je jako vždy spolehlivý, všechny postavy klasicky perfektně odpozorované z života (ještě jedna poklona panu Svěrákovi za scénář) a relativně banální námět je díky krátké stopáži a právě specifickému humoru tvůrců bez problémů stravitelný. Přesto považuju za vrchol S + S jiný, v mnoha ohledech podobný film - Kulový blesk. Mimochodem, přišlo vám taky, že je to vlastně dost smutný příběh? "Severní vítr je krutý..." 80% (11.08.2006)

"A VY CHCETE CO?" - "POHLAVNÍ CHOROBY." - "NEMÁME, NEVEDEME." - "A NEVÍTE, KDE BYCH JE SEHNAL?" Můj zdaleka nejoblíbenější Svěrák, který má asi ze všech jeho scénářů největší švih a také nejlepší (Uhlířovu) hudbu, která mu dodává jak na spádu, tak na dojemnosti. Ve středu dění opět tradiční svěrákovský proutník, který je tu s odzbrojující drzostí stavěn do role frustrované oběti, která ale přitom doplácí jen na to, že si celý život užívala. Vynikající Abrhám, záplava hlášek a nezapomenutelná historka o praseti v žitě. Coby připomínka nedostatků českého pohostinství bude ten film aktuální vždycky. (19.01.2008)

Cimrmanovský fenomén v československé kinematografii osmdesátých i sedmdesátých let zanechal výraznou stopu. Nenápadná skupinka z nealkoholické vinárny v Malostranské besedě vnesla do normalizační kinematografie nadhled, schopnost sebeironie a novou formu dosud neznámé hravosti. Bezděčná - a výnosná - mystifikace, kterou jinak slušně vychovanému, ale ne dobře placenémuži s rodinou přihrála náhoda, rozpoutává řetězec gagů, slovních obratů a především jednu z nejlepších úloh, ale i výkonů jednoho z nejvýraznějších současných českých herců starší generace. Proslulá honička vrchních obohatila i tak bohatý karlovarský genius loci o nový prvek, bohatý příběh. Moralita, která z takto rozehraného tématu mohla hrozit, se prostě nekonala. To, co se koná, je zážitek i úlevný, i blažený, i hladivý. Vždyť přece Svěrák a Smoljak ... cimrmani jsou. (13.03.2008)

Pre pokoj v duši som si túto málo podarenú komédiu pozrel ešte raz, aby som môjmu komentáru vtisol pečať objektívnosti. Námet, časť scenára a Uhlířova hudba sa určite vydarili. Abrháma vo všeobecnosti nepovažujem za dobrého herca a komická úloha to ešte zvýraznila. Český divák dokáže oceniť filmové hlášky. Niekoľko výborných je aj v tomto filme a keďže ich nie je nadbytok, opakujú ich fanúšikovia do omrzenia. Ja zasa do omrzenia musím opakovať môj dojem z Burianových filmov - Burian výborný, ostatní trápni. Obdobne aj tu okrem pár zľudovených hlášok a niekoľkých výstupov Zdeňka Svěráka civí na človeka prázdnota a trápnosť. Je predsa niečo úplne iné smiať sa na Keystonských policajtoch v nemých groteskách, ako pociťovať trápnosť chvíle pri masovom behu čašníkov. Rešpektujem však názor väčšiny, aj keď je výrazne odlišný od môjho. (27.10.2012)

Vybrat životní roli Josefa Abrháma by vlastně nebylo tak obtížné, většina by se snadno shodla na Daliborovi Vránovi. Nebo snad inženýru králíkovi? Nebo snad falešném vrchním? Jednoduše hlavní ve Vrchní, prchni!, jeden z komediálních vrcholů českého filmu i scenáristického tandemu Zdeněk Svěrák/Ladislav Smoljak. Právě v jeho režii vznikl lokální komediální klenot, jehož síla tkví v tom, že jednoduše neomrzí. Jeho síla přitom dodnes tkví především v zásobě ikonických hlášek, povedených hereckých výkonů i kreativních nápadů, kdy nejen toto skutečně pokládá stavidla pro jednu z nejlepších českých komedií všech dob. Šikovný scénář, který je bravurně vystavěn, jeho protagonista je v podstatě antihrdinou, který podvodné vydávání se za různé vrchní jen považuje za ideální cestu k vlastnímu přilepšení a lepší pocit ze svého donchuánství. I když tak Dalibor Vrána není kladným hrdinou, je velmi snadné mu fandit, především i díky napínavým scénám, kdy se kolem Dalibora Vrány utahuje smyčka. Scéna úprku před mnoha číšníky po kolonádě v Karlových Varech nevstoupila do historie českého filmu nadarmo, je to přesně jeden z těch momentů z Vrchní, prchni!, který lze bez studu zaškatulkovat jako komediální zlato. Těch momentů je ovšem v samotné Vrchní, prchni! i bez něj dost. Cimrmani se prostě nezapřou, i Vrchní, prchni! je procpán inteligentním humorem, stěžejní ovšem bylo i především obsazení právě Josefa Abrháma. Tomu role Dalibora Vrány jednoduše sedla a i díky ní se definitivně mohl stát ikonickou tváří českého filmu. Právě i díky svému charizmatu dokázal Abrhám Dalibora Vrány tak trochu polidštit, i díky němu lze Dalibora Vránu vnímat jako sympatického rebela, který se snaží si pouze v Československé socialistické republice tak trochu polepšit, přitom bojovat se svými mužskými půdy a nakonec se stát postrachem každého vrchního. Dalibor Vrána je tak trochu zmetek, je to ovšem sympatický zmetek. A i díky tomu mu ten konec s (tehdejší) Dádou Patrasovou přeje velmi snadno.  Všechno především stojí i na tom, že byl Smoljak šikovný (i když do velké míry nedoceněný) režisér, díky němu všechno na Vrchní, prchni! šlape skvěle. Vrchní, prchni! dokazuje, že není malých rolí, ale pouze malých herců a těch je v samotnému filmu po čertu málo. V tom filmu poté vše šlape jako po másle, ať do velké míry ruční kamera Ivana Šlapety, které dokáže v průběhu jen více realističnost, nějaký ten skrytý výsměch tehdejšímu systému a především skutečně chytré nápady, které jen více definují, co je na humoru Cimrmanů dodnes tak výtečné. Především na Josefa Abrháma se jen tak nezapomene..... (17.05.2022)