Nebe a dudy

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)

Tady klidně mohli Amíci hledat inspiraci k reality show Utajený šéf. Scénku s malými roztomilými chlapci zpívající si písničku Nám je to jedno, my peníze nemáme už jsem znal dříve, a stojí za to i celý film. Vrcholové dílo to sice není, ale zabaví milým naivním příběhem s dvěma dobrými herci a zmíněnými kluky. (30.09.2019)

Myslela jsem, že se pod tou hřejivou tíhou sentimentu rozteču jako máslo. Kolikrát viděný příběh o nápravě mrzutého staříka pomocí lásky jedné chudé rodiny, ale tak nějak mě to dostihlo. Možná kvůli vynikajícím výkonům Marvana a Plachty, možná kvůli roku výroby, kdy lidé v kině potřebovali věřit tomu, že může být a bude líp. (14.10.2011)

Je zbytečné bádat nad tím, jak se zrodil tento prefabrikát. Zřejmě z ničehož nic. Ale byl tu a na začatku války spoustu lidí pobavil, nebo jim dal alespoň na klasické půldruha hodiny zapomenout na to, co se děje a k čemu se schyluje (samozřejmě tím myslím na stanné právo po atentátu na Heydricha). Utopie filmu jako by s opačným znamínkem korespondovala s utopií tisícileté říše. To, že film přežil, a dožil až dodnes, a je dokonce i dnes svěží a zábavný, to je určitě právě oním znaménkem plus. (01.08.2019)

Továrna na sny existovala evidentně i u nás. Obyčejní lidé v kině u nás taky potřebovali zapomenout na strasti všedního dne a věřit v lepší budoucnost. Vladimír Slavínský byl v oboru romantiky mistr a tady nám předkládá příběh o zlém boháči Bartošovi, který se vlivem úrazu polepší, pochopí, že život ve shodě s lidmi ho učiní mnohem bohatším a šťastnějším. Sice naivní, ale velmi příjemná komedie. Plachta výborný a dvojčata jsou třešnička na dortu ...90% (10.07.2011)