Všetko o mojej matke

Příběh matky, která pro své dítě podstoupila a obětovala v podstatě vše. Opustila muže, aby malého Estebana uchránila pravdy i negativních vlivů jeho otce. Opustila celý svůj dosavadní život, aby začala jinde a od začátku. Esteban se s otcem nikdy nesetkal. Přesto právě jemu patřily poslední řádky deníku, který si celý život psal. A tak jeho matku čeká ještě jedna oběť. Možná ta největší. Znovu najít jeho otce, aby mu mohla říct, že jejich syn zemřel. Opravdu silný příběh a úžasně přesvědčivé herecké výkony. (26.02.2006)

Jeden z absolutních vrcholů tvorby Pedra Almódovara. Jedná se o jeho vyzrálou poklonu ženám, matkám obzvláště. Málokde jinde dokázali scénáristé zachytit pouto mezi matkou a synem a hloubku takovéhoto vztahu. Zde se to povedlo naprosto fantastickým způsobem. Ještě nikdy mě závěrečné děkování nedojalo tak jako zde. (18.11.2009)

Neveselý film o neveselých životech lidí, kteří za žádnou cenu nemíní smutnit. Vše je podáno bez skrupulí, takže divák občas klopí oči studem. Pedro Almodóvar, to je sázka na jistotu, jeho filmotéka se tu slušně červená. Trošku chaos v těch jménech, puritánům možná nemusí úplně sednout problematika drogově závislých prostitutek a transvestitů, ale to už je jejich problém... (09.11.2008)

Důkladná sondáž do nitra ženské duše. Mužské postavy mají buďto ženská těla nebo prázdné hlavy. Již naprosto chápu, proč se Almodóvar věnuje raději ženským postavám, jednoduše jsou zajímavější a jak naznačuje i řešení závěrečných titulků – nevybarví se tak rychle jako muži. Pokud by nějaký režisér měl dostat patent na analýzu ženských duší, pak jedině Almodóvar. Můžete namítnou, že já, osoba mužského pohlaví a heterosexuální orientace, to nedokážu posoudit, ale mohu věřit, že se podobné ženy v podobných situacích cítí podobně. Vše o mé matce je filmařsky vyzrálou španělskou telenovelou, která se nebojí o věcech nejenom mluvit, ale také je - se vší maškarádou - ukazovat. 80% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, NewManicK (27.09.2007)

Pedro Almodóvar jako svérázný znalec ženských duší, osudů i všemožných pohnutek, které jimi vláčí a smýkají. U Almodóvara si stále nejsem jistý, zda mám jeho filmy vnímat jako projev nezávislé, volné vlny, anebo zda se jedná pouze o zvláštně pokřivený kýčovitý obrázek podivného světa uvnitř samotného režiséra, který tu ventiluje své podivné duševní pochody, dávná traumata a všechen ten nepopsatelný zmatek, v kterém se jeho mysl musí zmítat. Tady se to projevilo až absurdním způsobem, kdy asi nemá smysl uvažovat o reálnosti postav ani o vysvětlení toho, proč se chovají, jak se chovají. Nicméně, film je to stejně dobrý a bezesporu dost zajímavý. (10.02.2005)