Všetko o mojej matke

Pedro točí filmy zaplněné "podivnými" lidmi. Prostitutky, travestité, HIV pozitivní, lesbičky... Přesto a pro mnohé jistě překvapivě to není jakýsi podivný výstřední svět nenormálních lidí, ale právě naopak, svět v němž se odehrávají příběhy svým způsobem archetypální a hluboce lidské. Almodóvar rozumí ženám a ženskému světu jako málokterý jiný režisér. Naopak nepřekvapí, že v jeho filmech takřka úplně chybí muži, respektive hrají role pouhých statistů, neboť mužský svět je Pedrovi evidentně něčím zcela cizím. Není to ovšem chyba nebo nevýhoda (tedy alespoň ve filmu ne) je to především velmi osobní výpověď... Samozřejmě by se dalo dlouho debatovat o zákonitostech vývojové psychologie, o absenci mužských vzorů, o tom, jestli Pedro vnímá ženský svět jako úplný, nebo naopak jako svět, v němž něco důležitého zcela absentuje, nebo třeba o tom, nakolik je Almodóvarův svět reálným světem a nakolik je naopak zidealizovanou pohádkovou vizí. Každopádně soudím, že stojí za to nechat se do tohoto světa vtáhnout, rozhodně totiž neublíží... 95% (27.06.2009)

Film ktorý je považovaný za najlepší alodóvarov film ma úprimne sklamal. Nie však preto lebo bol zlý ale skôr preto lebo som sa ani za živý svet nedokázal stotožniť s postavami. Almodóvar je známy tým že obľubuje ženské hrdinky a práve v tomto filmu to ukazuje na 200% Všetky zúčastnené herečky - Roth, Parades, Cruz sú neskutočne pôsobivé a každá nám predostiera svoj životný príbeh v ktorom sa vždy pojednáva o veciach skutočných a to s tohoto filmu robí neskutočne pôsobivý zážitok. Almodóvar absolutne rúca všetky tabu a ukazuje transvestitov a ženy vo svetle ako to nikto iný nedokáže. S jemnou poetikou. Pamätnými postavami a mierným pátosom. Almodóvara mám naozaj rád lebo mi umožnuje sa pozrieť na druhú stranu barikády. Niečo ako Freud ktorý ale vie o čom kráča v tom ženskom svete. Preto sú jeho filmy také výnimočné. V celku sa jedná o pamätné dielo hraničiace s genialitou, ktorej dialógy sú prešpikované životnými pravdami aj bolesťami. Ale ako som už povedal nemohol som sa stotožniť so ženou. Nikdy som to poriadne nedokázal preto ma emotívne scény nechali chladným aj keď scéna v ktorej sa manuela dozvie že rosa má AIDS ma hlboko dojala. Nejde ani tak o TO či som sa stotožnil alebo nie ale skôr či dojalo alebo nie. Mna tento film dojal a považujem ho za najkrajší svojho druhu ale predsa len mám radšej hovor s ňou. Muži sú omnoho citovo zložitejší. Dokazuje to aj Almodóvar všadepredstieranou transvestititou. (11.10.2008)

Jeden z absolutních vrcholů tvorby Pedra Almódovara. Jedná se o jeho vyzrálou poklonu ženám, matkám obzvláště. Málokde jinde dokázali scénáristé zachytit pouto mezi matkou a synem a hloubku takovéhoto vztahu. Zde se to povedlo naprosto fantastickým způsobem. Ještě nikdy mě závěrečné děkování nedojalo tak jako zde. (18.11.2009)

Almodóvar už ode mě v minulosti párkrát obdržel 4* a bylo by zajímavé tito tituly srovnat se snímkem Vše o mé matce, kde jsem začal Almodóvara a jeho filmový styl mít plné zuby. Filmařinu má nesporně v krvi, jenže co s tím, když jeho film obsahuje spoustu melodramatických zvratů jak z laciné latinoamerické telenovely. Je to teatrální a postavy a jejich jednání jak z jiné planety. Nejsem takový puritán, aby mi vadili transvestité, homosexuálové a prostitutky, jenže do Almodóvarova světa se jiné postavy pomalu ani nedostanou. Navíc to, jak buduje jejich vzájemné vazby, je hodně chtěné. Dvě ženy, které se navzájem nikdy neviděly, si při prvním setkání sdělují velmi intimní a velmi zásadní informace, které by člověk nejspíš rád uchoval v tajnosti a svěřil jen velmi blízkému a důvěryhodnému člověku. Nemůžu si pomoct, ale jakkoliv je Almodóvar daleko kultivovanější v odhalování svých sexuálních libůstek než řekněme Passolini, už mě jeho touhy a celý svět unavuje a dám mu vale. Celkový dojem: 45 %. (24.01.2015)

Pedro Almodóvar jako svérázný znalec ženských duší, osudů i všemožných pohnutek, které jimi vláčí a smýkají. U Almodóvara si stále nejsem jistý, zda mám jeho filmy vnímat jako projev nezávislé, volné vlny, anebo zda se jedná pouze o zvláštně pokřivený kýčovitý obrázek podivného světa uvnitř samotného režiséra, který tu ventiluje své podivné duševní pochody, dávná traumata a všechen ten nepopsatelný zmatek, v kterém se jeho mysl musí zmítat. Tady se to projevilo až absurdním způsobem, kdy asi nemá smysl uvažovat o reálnosti postav ani o vysvětlení toho, proč se chovají, jak se chovají. Nicméně, film je to stejně dobrý a bezesporu dost zajímavý. (10.02.2005)