Divoké včely

Velké zklamání a v mých očích již dokola omlený scénář tragi-komedie bez většího nápadu. Režisérského talentu Bohdan Sláma určitě do vínku dostal měru vrchovatou, to však nic nemění na tom, že si napsal dosti špatný scénář, který je takřka o ničem. Chabost postav je vyplňována vulgarismy "třetí cenové" a chvílemi i nepřesvědčivým a nezajímavým jednáním. Na filmu je evidentně a jasně vidět řídká propracovanost scénáře, která jednoznačně kazí celý dojem. (01.01.2005)

Asi druhý nejznámější film Bohdana Slámy..hned po Štěstí. V Divokých včelách si k němu režisér razí hrubou silou cestičku, ale místy ještě dosti nemotorně. Ovšem Tatiana Vilhelmová, Jaroslav Dušek a v neposlední řadě Pavel Liška aka Michael Jackson nasazují hereckou laťku (a s tou i pomyslnou kvalitu filmu) hodně vysoko. (08.01.2007)

Z filmu na mne už v první minutě dýchla ryzí venkovská atmosféra zapadákova a neopustila mne až při závěrečných titulkách. Bohdan Sláma vesnickému prostředí jak vidno rozumí dokonale a v celé své kráse a syrovosti nám jej skrze film servíruje. Lesy dýchají klidem, pravým opakem je obecní bytovka s cikány a z hospodské tancovačky přímo čpí z trubek nakyslé pivo a cigaretový kouř. Svérázné postavičky jsou skvěle napsané (žádné nechybí hloubka) i zahrané (nesmělý Raušer, sympatická Vilhelmová, prďácký Dušek, dokonce i "Majkl" Liška nemá chybu). Saša Gedeon svým Indiánským létem vrátil po letech tuzemskému filmu poetiku Československé nové vlny a Bohdan Sláma jej následoval. A doufám, že ještě následovat bude. 85%. (31.07.2012)

Sláma si tady vyznačil oblast zájmu na roky dopředu, definoval styl vyprávění, který je mu přirozený, vybral herecká esa, na která ještě několikrát vsadí a objevil svou značně netradiční femme fatale Kronerovou. Divoké včely jsou v mnoha momentech skutečně geniální, ale také bohužel občas jedou na neutrál. (08.04.2022)

Film Divoké včely byl zajímavým celovečerním debutem Bohdana Slámy. Své hrdiny nachází uprostřed bezútěšné každodennosti v osamělosti duše a pomalého vystřízlivění ze snů v realitě. Touha a neochota svádí vnitřní boj s většinovým uzavřením k odevzdanosti a poddání se stavu věcí. Co lze filmu vytknout je nesoulad v přirozené plynulosti děje a občasná těžkopádnost ve srozumitelnosti nosných myšlenek. I přes škobrtání je nejvýraznější složkou poetika protikladů a protimluv. V osamocení i nutnosti úniku, kdy každý pohyb smyslnosti dodává smysluplnosti tu nejsilnější zbraň. Titulární hlavní postavou svazující beznaděje obyčejnosti je mladík Kája (sympatický Zdeněk Raušer), nesmělý prosťáček s dobromyslnou duší a těžce splnitelným tajným přáním. Cesta ven znamená vysvobození, ale nemusí představovat štěstí. Hlavní ženskou postavou je mladá Božka (dobrá Tatiana Vilhelmová), bezprostřední ve svém přístupu k životu a nabízeným příležitostem. Jen určité chvíle dokáží probudit a otevřít všechny smysly k hlubšímu prožitku. Výraznější mužskou postavou je Kájův starší bratr Petr (zajímavý Marek Daniel) na bezstarostné cestě odreagování a sladkosti nostalgických vzpomínek nedávné minulosti. Osamělost má mnoho podob. Důležitou postavou je svědomitý Laďa (velmi dobrý Pavel Liška) v bezradnosti neuchopitelnosti jediné zdánlivé jistoty. Osamělost se dostává do pózy a zoufalému upnutí k jediné bezpečně vnímané cesty. Další podobou rozčarovaného mládí v těžkém stavu kocoviny je Jana (velmi zajímavá Vanda Hybnerová), tvrdý obal, nefunkční partnerství a celoživotní závazek lehkomyslnosti mládí. Kde jinde může být silnější potřeba chvilkového úniku? Z dalších rolí: vitální hajný (dobrý Jaroslav Dušek), nespokojený otec bratrů a filozofující listonoš (zajímavý Cyril Drozda), nekompromisně předpojatá babička bratrů (velmi zajímavá Eva Tauchenová), Boženina velkorysá matka s propíranou profesí Lišajová (dobrá Zuzana Kronerová), Janin slabošský přítel Staňa (příjemný Josef Polášek), neposedný Boženin mladší bratr Jeňa (sympatický Jan Brejla), či Petrův svérázný kolega (zajímavý Tomáš Matonoha). Duševní rozpoložení mladého člověka v souvislosti s obyčejnou běžností a po ztrátě všech životních iluzí dostává jasné kontury. Stylizace vyjadřování má nezpochybnitelné poetické nadání. Bohdan Sláma zachytil obraz skutečnosti vcelku věrohodně a nápaditě poodkrývá pohnutky, cesty, důvody. (06.06.2017)