Hamilton

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju. (15.07.2020)

Pred časom bolo možné vypozorovať u mňa akýsi paradox, ktorý spočíval v tom, že som muzikály označoval ako svoj nie príliš obľúbený žáner a na druhej strane dva z nich (West Side Story a Hair) som mal v mojej Top Ten. Páčila sa mi aj My Fair Lady, ale tým to prakticky končí. Ostatné muzikály na čele s výpravnými americkými z 30. - 40. rokov minulého storočia ostali mimo môjho záujmu i priaznivého hodnotenia. Hamilton sa k nim zaradil. S vypätím všetkých síl som ho dopozeral a naozaj neviem, čo by som mal na ňom oceniť. Možno výpravu. Veď z toho rozpočtu si to mohli dovoliť. Ale inak nechám superlatívy tým, ktorým sa Hamilton páčil. (18.11.2021)

I'm never satisfied. Miranda je čiročirý génius; možná není až takový zpěvák (natožpak tanečník; tam to stojí na jiných), ale nápaditá a dotažená modernizace skrze (nejen) hip-hop, echt sofistikované libreto, kde v podstatě není plonkový či jen náznakem "na první dobrou" verš (a to se jede nonstop dvě a půl hodiny; motivy se proplétají a vrací v nových významech a konotacích), k tomu je i autorem hudby... Všechna čest. Obdobně zdařilá modernizace tu nebyla od první série Moffatova Sherlocka. Má to šmrnc, dotažené nápady (v podstatě v každém songu je nějaký podvratný originální prvek), nebývalý (zvláště s ohledem na žánr a stopáž) tah na branku, dokáže to odvyprávět strhující dobře známý příběh s gustem i svěžím pohledem (a ne, nespočívá to v onom kontroverzním obsazení rolí "na just" proti barvě pleti), kde je duo Burr/Hamilton stylizováno do shodné dynamiky jako Salieri/Mozart ve Shafferově Amadeovi. A to vše s nadhledem, aktuálně, dramaticky i emocionálně. A obejde se to přitom bez muzikálově přepálených emocí o "velké lásce/velké tragédii". Hamilton je důkazem, že i "až otravný nadměrný hype z největších" se může jednou za tucet uherských roků ukázat jako zcela nedostatečný a nevystihující. (03.07.2020)

Lin-Manuel Miranda a Disney, ďakujem vám za možnosť vidieť tento veľkolepý hudobný zážitok. "Hamilton" bude bez debaty jeden z najväčších zážitkov v z mojej obývačky počas tohto roku. Tento rok mi chýbajú zaujímavé filmy, ktoré by som mohol oceniť. Ale vidieť priamo muzikál z pódia Broadwayu, ktorý je tak obrovský, tak hudobne fascinujúci, strhujúci, skvele napísaný a všetko ostatné, tak to je skutočne niečo. Herecké výkony všetkých predstaviteľov sú veľmi dobré. Lin-Manuel Miranda ako Hamilton je veľmi dobrý. No nielen on je hodný pochvaly. Všetci, čo sú na pódiu odviedli skvelú prácu. Spevácky, tanečne, herecky. Nemám čo dodať. Phillipa Soo ako Eliza je veľmi presvedčivá a veľmi som cítil aj jej šťastné aj bolestné momentky. Nič by som na tom nezmenil. Ďalší vynikajúci výkon je Chris Jackson. Miestami som z neho cítil všetky emócie. A Jonathan Groff ako kráľ George ma pobavil v každom momente kedy sa objavil na scéne. Neviem čo by som viac mal povedať. Myslím si, že je to divadelné predstavenie, ktoré stojí za to vidieť a rozhodne je to pôsobivý a silný zážitok. Je tu len možno jedna malá vec, ktorá môže miestami pôsobiť trošku rušivo. Napriek tomu, že všetci herci sú vynikajúci, tak skutočné postavy sa v nich nedajú dokopy nájsť. Máme tu dokonca 3 sestry, ktoré majú rôznu farbu pleti. Nič nehovorím. Všetci sú vynikajúci a nikomu by som v ich výkone nič nevytkol. Všetci boli vynikajúci. Len občas to vie byť trošku rušivé. Pristihol som sa ako občas uvažujem, ako môžu byť naše sestry sestrami. A bohužiaľ, vie to rušiť. Inak sa všaka nemám moc na čo sťažovať. Toto je vynikajúci muzikál, ktorému stojí za to venovať tých 160 minút. Bez debaty. Hodnotenie: A (11.07.2020)

I wrote my way out of hell. I wrote my way to revolution. I was louder than the crack in the bell. I wrote Eliza love letters until she fell. I wrote about The Constitution and defended it well. And in the face of ignorance and resistance. I wrote financial systems into existence. And when my prayers to God were met with indifference. I picked up a pen, I wrote my own deliverance. (02.08.2020)