Nadaný žiak

Fascinace holocaustem jako vzrušujícím příběhem byla vždycky škodlivá a nebezpečná věc. Kdo jiný by to dokázal otočit ve svůj prospěch a vytěžit z toho zábavnou historku než Stephen King? U jeho adaptací je pak problém s tím, jak těm zábavným historkám dodat hloubku, protože filmová prvoplánovost je vždycky bolestivější než literární. Málokomu se to podařilo. Vlastně mě napadá jen Stanley Kubrick. A nyní i Bryan Singer. Sice se stále pohybuje v mantinelech působivého zábavného thrilleru s poněkud šroubovanou premisou a moc vykonstruovaným zvratem (přes všechnu snahu se Kingův sklon k laciné senzaci nedaří úplně potlačit), přesto zvládá nabídnout slušný zážitek. Čistě díky hercům, režii a rozumné gradaci. Navíc se ze souboje dvou bezcharakterních charakterů daří vytěžit i víc než jen kritiku neonacismu (naznačit homosexuální podtext by si Singer nemohl odpustit). Na poli mainstreamového thrilleru, který je silný, ale přitom obecně srozumitelný a atraktivní, asi nejde nabídnout víc. 4 a 1/2 (12.04.2013)

Filmová zpracování "kingovek" zůstávají umění autora svých předloh (to jako panu Stephenu Kingovi, pokud jsem to nenapsal dostatečně pochopitelně) zhusta dlužny spoustu věcí, úctou počínaje a kvalitou konče. Nadaný Žák ale není ten případ, naopak. Je to výkladní skříň filmové adaptace, i když se leckdy drží zbytečně zpátky. I když, Toddovy sny a sexuální úspěchy by mohly zvednout mandle/žaludek/jiné, světštější orgány leckterému divákovi, a to není vzhledem k brilantní práci režiséra a jeho hlavního herce (pro tento film) Brada Renfroa zapotřebí, protože z něj udělal dostatečně velkou stvůru už s tím materiálem, který do filmu dostal. Nad darem, kterého se Siru Ianovi dostalo od dobrých sudiček a múz, se nebudu rozepisovat, dělám to v podstatě u každého jeho filmu...a tak se za zvuků skvělé Ottmanovy hudby už jen zeptám sám sebe i vás ostatních - je větší zrůda Kurt Dussander nebo Todd Bowden? A je děsivější závěr filmu nebo knihy? (29.05.2006)

Pro toho, kdo četl naprosto dokonalou knihu (jako např. já), nebude tento film určitě žádná bomba. Tvůrci poněkud vyměkli (některé motivy zmizely) a Todd v podání Brada Renfroa není zdaleka taková zrůda. I tak to považuji za vydařenou adaptaci. A pro ty ,co nečetli je to jednoznačně za čtyři hvězdy. Renfro dobrý, ovšem Ian McKellen lepší. Scéna, kdy Todd nutí Dussandera pochodovat, je nezapomenutelná. Zaujala i hudba Johna Ottmana a i Jan Tříska potěší. Bryan Singer začíná patřit mezi mé nejoblíbenější režiséry. (02.12.2003)

Málo platné, Stephen King je prostě géniální spisovatel (ikdyž i on občas vypotí nečitelnou sra*ku). To však není případ "Nadaného žáka". Příběh o morbidní fascinaci zlem a o tom, jak snadné může být zlu propadnout, převedl Bryan Singer do filmové podoby skutečně zdařile. Povedl se výběr herců (Ian McKellen i Brad Renfro mi svým přesvědčivým výkonem zježili chlupy na zádech, pokud tam nějaké mám:-)), zachována zůstala myšlenka i atmosféra literární předlohy. Z mé strany tedy naprostá spokojenost, ovšem ani film ani povídka "Nadaný žák" prostě nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděla (nebo četla), nemůžu proto hodnotit nad 4*. 75% (10.04.2009)

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí.. (27.06.2011)