Invaze lupičů těl

Klasické sci-fi natočené podle slavné knižní předlohy. Film se od ní liší zejména v závěru, který ovšem vyznívá podobně. Děj se dá vyložit několika způsoby, a Amerika vypsychlá z existence Sovětského svazu, který si drze existoval hned vedle na druhé straně Pacifiku, si pochopitelně vybrala hrozbu indoktrinace společnosti cizí mocností. Naštěstí jsme dnes mnohem inteligentnější, takže chápeme, že je to kravina. Atmosféře to ovšem neublížilo. Je hutná jako sirup, což u starších sci-fi rozhodně nebývá pravidlem. (09.04.2023)

"Musíte mi věřit, já nejsem blázen! Poslouchejte (...) náhlý telefonát. Přijel jsem na místo a tam byli mí přátelé, kteří nalezli ve své garáži neuvěřitelnou věc! Bylo to jakési TĚLO, které ale vypadalo "nedodělaně", "nedotvarovaně", jakoby jakási transformace ještě neproběhla. Ale výškou a váhou odpovídala mému příteli! Tak jsem jim řekl, ať počkají, až transformace proběhne a pak mi brnknou." "Cože jste...?" "Svou přítelkyni jsem po cestě hodil k ní domů, ale NĚCO se mi nezdálo. Měl jsem pocit, že je v NEBEZPEČÍ. Tak jsem šel k ní domů, už bylo pozdě a nechtělo se mi ťukat nebo zvonit, tak jsem rozbil okno do sklepa..." "To by stačilo. Jste blázen." ... Naštěstí druhá polovina už tak nesmyslná není a převažuje svižná režie a zajímavý námět. Dokonce sem tam nějaká velmi pěkná scéna se objeví. Ale to nezachrání první půlku, která je plná iracionálního chování a do očí bijících nesmyslů. (6/10) (29.10.2010)

Kdyby něco takového dokázal natočit Alfred Hitchcock, začala bych ho považovat za krále hororu. Ale takovou atmosféru se mu nikdy nepodařilo vybudovat. Bez triků, bez efektů, vlastně s velmi skromnou výpravou natočený sci-fi horor se soustředí na psychologii postav a postupně houstnoucí atmosféru, nepotřebuje žádné lekací scény, přesto dokáže divákovy nervy pořádně podráždit. (31.10.2019)

Tohle zneklidňující sci-fi s nádechem... no, dnešním slovníkem asi spíše thrilleru, než vyloženě hororu, se může i po více než 60ti letech pochlubit výraznými kvalitami jak ze strany hutné až paranoidní atmosféry, tak svou pořád funkční myšlenkou. Boj proti nahrazování lidí "dokonalejšími" klony bez duše a útěk před zkázou světa v podobě vyhlazení jakýchkoliv citových projevů je na svou dobu hodně originální nápad. A jelikož jsem tuhle povedenou filmovou "jednohubku" dodneška vůbec neznal (ani jakýkoliv remake), zůstává minimálně pro mne originální i dnes. Při zpětném zamyšlení mne překvapuje jedině, že podobný námět tenkrát nenabídl ani jednu zápornou postavu z řad lidí, kteří by onen vědecký pokrok vyznávali a hájili... o nějakém optimismu ale nakonec stejně moc mluvit nelze, což je v rámci vyznění celého filmu jedině fajn. 85% (Horror Challenge Tour) (30.05.2020)

Další z řady starých klasik, které jsou sice nesporně kvalitní, ale na druhou stranu dnes již nepůsobí tak, jako v době svého vzniku a sem tam trochu nudí. Invaze lupičů těl ale není úplně exemplární případ: některé momenty jsou mrazivé i pro diváka 21. století, a na rozdíl od většiny tehdejšího sci-fi to nepůsobí naivně ani stupidně. Ocenit musím také otevřený konec a inovativní záběry (např. pohled z očí do očí ke konci filmu - fakt děsivé). A navíc jsem zjistil, kde se inspirovali designeři vajec z o čtvrt století staršího Vetřelce. (28.08.2015)