Invaze lupičů těl

Také jsem tenhle padesát let starý snímek viděl kdysi v dětství. Dodnes jsem ho měl v hlavě. Mám slabost pro tyto starší horory, zejména Invaze lupičů těl dokáže vzbudit opravdu silné emoce určitého typu strachu, ale vůbec by nevadilo příběh více rozvyprávět a prodloužit stopáž. Osmdesát minut uteče hodně rychle, no pro mě je tato délka spíše mínusem. Rád bych tu pátou hvězdu dal. Dnešní Hollywoodské srajdy se stokrát větším rozpočtem si mohou o takové atmosféře svých hororů a sci-fi nechat jen zdát. 80% [říjen 2006] (18.10.2006)

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Príjemný (resp. nepríjemný) malý horor so super stiesnenou atmosférou a uveriteľnými hereckými výkonmi. Prvé spracovanie slávneho románu som videl ako v poradí tretie (chýba mi ešte to najslávnejšie zo sedemdesiatehoosmeho). No a táto pôvodná Invázia je samozrejme omnoho intenzívnejšia ako sterilná Hirschbiegelova z 2007-eho, no k dokonalosti mi tam stále niečo málo chýba. Béčkovú depresiu Body Snatchers Abela Ferraru z roku 93 mám predsa len radšej. V svojej dobe to ale museli byť pre divákov vážne šoky (hlavne záver v jaskyni). (05.02.2013)

Poctivá záležitost, které možná čas ubral na děsivosti, ale rozhodně ne na kvalitě. V podstatě jedinou výtku mám k logice závěru snímku, kdy (spoiler) se Bennelova přítelkyně promění, ačkoli lusk s tou mimozemskou kytkou nikde poblíž neleží. Tam dostává smysl celého vyznění trochu na prdel. Jinak je atmosféra parádně noirová (vč. nezbytného voiceoveru) a děj sype od začátku až do konce. Jde vidět, že v rukou zručného řemeslníka se může i handicap padesátých let, kdy paranoia studené války dávala vzniknout hrozným paskvilům, proměnit v ryzí zlato. (28.11.2011)

Až na koráby silnic a telefonní spojovatelku není na tomto filmu vůbec nic zastaralého. Počáteční expozice je sice malinko kostrbatá -- trochu naivní zjišťování, co se vlastně děje. Ale na druhou stranu zřejmě jsem paranoik a skeptik já, a hlavní hrdina jen přirozeně věří lidem, které zná, když říkají pravdu, byť velmi zvláštní. Pak se to ale docela slušně rozjede a se spiknutím na vyměnění pozemšťanů za invazní druh se neuhýbá do zjednodušení. Solidní rozpočet je, tisíceré díky, vidět nikoli na nějakých příšerách a "efektech", ale na pečlivé výpravě a nezvykle velkých scénách (pravda, jen několika). A samozřejmě škoda závěrečné půlminuty s nadějí -- bez ní by to bylo ještě působivější. It's alive, it's alive!!! (23.03.2013)