Neviditeľná

Čakal som dokument o neprijateľnom stave slovenského pôrodníctva, ktorý bude podložený faktami a ponúkne pohľad do jeho zákulisia. Z tohto som dostal strašne málo, väčšinu času to boli len výlevy hysteriek o tom, ako im zlí doktori nedovolili porodiť podľa vlastných predstáv (a jedna z nich to dokonca hnala až pred súd, kde pochopiteľne neuspela). Áno, naše pôrodníctvo je pozadu čo sa moderných prístupov týka (množstvo nastrihnutí ma úprimne šokovalo, hlavne v kontraste so severskými krajinami), je podfinancované a trpí nedostatkom ľudí (pochopiteľne aj tých kvalitných), no toto všetko platí o našom zdravotníctve ako o celku. Všetky objektívne problémy na ktoré poukazuje tento film sú o tom, že chýbajú peniaze - na lepšie vzdelanie, vybavenie a ľudí. Dokument sa tomuto ale venuje len okrajovo, prím hrá to, ako rodičky prežívajú pôrod. A tam bolo veľmi veľa vecí ku ktorým mám výhrady. Tam normálne kritizovali lekárov za to, že sa snažili o čo najbezpečnejší pôrod, ktorý neohrozí ani matku ani dieťa. Ale vystresovaná matka vie zjavne viac ako celé nemocničné oddelenie, ktoré by malo asi skákať ako ona povie. A keď sa tak nestane, tak má doživotné traumy. Pardon, ale toto neberiem. Keď sa niečo pokazí, tak na zodpovednosť budú braní doktori, nie ženská s pretlakom ezoteriky v hlave. Som za ľudský prístup a vyjdenie rodičke v maximálnej možnej miere v ústrety, no všetko má svoje hranice. A že sa ten ľudský prístup nedostáva v miere akej by mal? To už je prejavom toho, o čom som písal vyššie - málo peňazí = málo času na pôrody a málo personálu. 4+/10 (08.05.2022)

O teto problematice mam je trochu informaci z nedavne konference na Pravnicke fakulte v Praze "Lidska prava v case pandemie".Jeden prispevek rikal,ze u nas neni presna legislativni hranice kdy konci pravo na zivot zeny a zacina pravo na zivot ditete.Zene je casto sdeleno,ze pokud se neudela cisarsky rez,dite bude mit nedostatek kysliku a narodi se postizene, nebo remre.Zena podepise reverz ,ze takovy zakrok odmita.Anebo ji lekari proste nasilne uspi rajskymplynem a dite zachrani (18.03.2022)

Spoilerovat se u dokumentů může, ne?___ Žena z ČR: "Oni se chovali, jako když tam nejsem. Tak jako na mně něco dělali, ale jako bych byla jenom nějaký mrtvý tělo, z kterýho mi potřebujou vyndat dítě"....Dula ze zahraničí: "Velmi jasně si uvědomujete, co vám udělali. Říkáme tomu mentální porážka. Když je někdo v procesu porodu, a děje se toho strašně moc, snažíte se bojovat, ale pak už nemůžete, je to moc bolestivé. Jenže oni pokračují, dokud vás nezlomí." Přesně vystižené od obou, díky za to. ______________________ Zrzavá ochechule: "Netlačte, netlačte, dýchejte jak vám říkám netlačte!!" - žena "omylem" navzdory ochechuli porodí ve stoje a ne na koze, protože gravitace tvl, a ochechule má radost z alternativního porodu. Poté stříká studenou vodu na čerstvá poporodní poranění a střídavě s lékařem, zašívajícím poranění, mluví k rodičce: "Obě dvě ruce na miminko! Nic teď neděláme. To vás ani nemůže bolet. Jen vás myjeme. Ale teď jsem byl na stehně a vy se svíjíte bolestí. Ježišmarja nemůžeme předehřívat vodu kvůli Pavlíkové! Zkuste se trošku zpacifikovat ženo!! My jsme s vámi měli božskou trpělivost. Držte to miminko nebo vám ho vezmu!" (manžel natahuje ruku, naznačuje, že ženu uhodí a přisadí si "Nevymýšlaj nebo...co jsi, jak děcka doma?!") ______________________ Nechápu, jak v tomhle můžeme v 21. století existovat a ta bezmoc, že s tím jako jednotlivec nic nezmůžu - a to ani u soudu, je příšerná. Je mi moc líto těch, které tohle zacházení zažily, zažívají a bohužel budou zažívat. Sama jsem si z Motola odnesla takové trauma, že jsem byla schopná se na budovu nemocnice podívat až po roce. Prvních pár měsíců si navíc nepamatuji ani tak dítě, jako spíš to, že jsem po nocích nemohla spát a musela si v duchu pořád přehrávat situace, které byly za hranou etiky i práva. Jsem ráda, že tenhle dokument existuje a jdu si najít více věcí od paní Simkin, je skvělá. (26.05.2021)

Mám pocit, že marhoul viděla úplně jiný dokument než já. Nebo má jen své tunelové vidění, přes které nejede vlak a nechce vidět nic jiného než své zažíté názory, byť třeba založené na vlastní zkušenosti. A rozhodla se je prezentovat zrovna zde, i když s dokumentem skoro vůbec nesouvisí. Snad se tedy dokument nemine takto účinkem i u dalších diváků. V dokumentu nepadlo ani slovo o domácích porodech, naopak, jednalo se právě o ženy, které si zvolili rodit v porodnici, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jen si zaslouží trochu důstojného a lidského zacházení, na které má snad právo úplně každý člověk, ať muž či žena, v každé životní situaci. Kdyby se chovala prodavačka v obchodě nebo číšník v restauraci takovým způsobem, jako se choval zdravotnický personál (a bohužel vlastně i manžel) k paní Pavlíkové, tak si to asi hned tak někdo nenechá líbit, ale jenom proto, že je to porodní asistentka, může se k vám chovat jako ke kusu hadru? To je přece směšné. Nepatřím k těm tzv. ezo-bio-acojávímcovšechno ženám, které neuznávají moderní modecínu včetně medikamentů, proto jsem byla z dokumentu velmi mile překvapena, že ani nic takového nepředkládá a nesnaží se vnutit, jen poukazuje na to, že spousta zásahů do integrity ženy v průběhu porodu jsou zbytečné, a to i z pohledu samotných lékařů, protože jinak by od nich přece neustupovali. A nebo jsou snad české a slovenské rodičky jiné než ty dánské, rakouské a americké? Nemyslím si. Dle diskuze s režisérkou v rámci festivalu Jeden svět, kde byl dokument uveden, má s dokumentem ještě velké plány, které by měly sloužit k osvětě nejen zdravotnického personálu, ale i dalších profesí a to včetně justice, protože to, co zaznělo v dokumentu jako odůvodnění soudu k zamítnutí žaloby paní Stelly je naprosto neskutečné. Za mě tedy velmi prospěšný počin, jakožto nástřel k tomu, aby se o podobných věcech více mluvilo a snad se dočkáme toho, že budoucí generace budou takové historky znát jen jako hrůzné příběhy historie. (18.05.2021)

Nesmierne potrebný film v našich končinách, keďže v pôrodníctve značne zaostávame za civilizovanými krajinami, nie síce v štatistikách mŕtvych detí, tam sme podobne skvelí ako západ, ale zato v počte traumatizovaných žien a oddelených detí, čo samozrejme v SR nikoho nezaujíma. Aj teraz v dobe kovidovej sa ako prvé odrezali rodiace matky od sprevádzajúcich (rovná sa podporujúcich) osôb, prípadne sa novonarodené deti s ľahkosťou separovali od svojich matiek, kvôli nútenej bezpečnosti, o ktorej rozhodne niekto iný, emočne nezúčastnený a ktorá je v rozpore s odporúčaniami WHO... Práve v pôrodníctve sa krásne zrkadlí, ako silno zaostávame za demokratickými západnými krajinami (ktoré v dokumente zastupuje Dánsko), kde ženské práva a ľudské práva narodených detí nie sú len prázdny pojem a nie sú v takej miere prehliadané a ignorované. Pozostatky totalitných režimov sú v našich ľuďoch zakorenené v DNA. Hlboko súcitím s traumatizovanými ženami, ktoré otvorene rozprávajú o svojich zlých skúsenostiach. . Dám krk na to, že generácie po nás sa budú s hrôzou učiť o niektorých praktikách v pôrodníctve, aj keď zničujúce komentáre vyhorených a nezaplatených pôrodných asistentiek či niektorých doktorov s praktikami z minulého storočia zostávajú nezaznamenané v učebniciach. Ja osobne som za lepším pôrodom vycestovala a navždy budem vďačná láskavému primárovi jednej moravskej pôrodnice ako aj mladému doktorovi, ktorý nemal problém kľačať pri narodení môjho syna na kolenách kvôli mojej polohe ležmo na žinenke na zemi. Aj preto viem, že sa dá aj inak, lepšie. (12.11.2020)