Půlnoční evangelium

Nejsem si jistý, jestli z toho vyplývá něco dalšího krom toho, že hosti podcastu Duncana Trussella produkují neskutečný slovní průjem, který je pro ně osobně velmi důležitý, ale nemá opravdu vůbec žádnou externí hodnotu. Na druhou stranu možná není nic víc potřeba a ta absurdita doplněná pomocí animace snovou logikou z toho dělá dostatečně zajímavý proud nevědomí. Neumím si představit poslouchat tyhle lidi říkat tyhle věci pro jejich obsah - přestože s tím cílem ony podcasty samozřejmě vznikaly, tak mi není ani jasné, jestli to je ze strany tvůrců myšleno neironicky jako hluboké dialogy a monology, nebo si beznadějnou a tísnivou vyprázdněnost a nezakořeněnost toho všeho uvědomují - ale nakonec je jedno co to znamená pro ně. Pro mě to je zajímavý experiment, i když spíš si to umím představit promítané na stěně DOXu než na obrazovce. (27.06.2020)

Je to vcelku jedlé. Počúvať rozhovory s ľuďmi, ktorí toho majú veľa zažitého a napremýšľaného je takmer vždy niečim prínosné. Nápad sprevádzať tieto rozhovory s vizuálne pútavou, dynamickou animáciou vo mne však zanechal rozporuplné dojmy - na jednej strane to môže efektívne pripútať k obsahu oči mladších generácii, ktoré v dnešnom vizuálne presýtenom svete častokrát ľahko strácajú pozornosť - na strane druhej táto trblietkavá psychoaktívna animácia tiež svojim spôsobom odpútava pozornosť od prezentovaného posolstva. Koncept je to však určite zaujímavý. (26.04.2023)

Bizarnost, která se nepodobá prakticky ničemu, co jsem kdy viděl. Sjetý podcast, jenž doprovází sjetá animace. Přestože jsem prvním epizodám udělil docela vysoká hodnocení, přiznávám se, že mě hodně unavoval fakt, že jsem nevěděl, na co se soustředit dřív. To v důsledku vedlo k tomu, že jsem se nudil o poznání více, než je u mě na tří až čtyř hvězdičkové hodnocení zvykem. Dialogy ale mají něco do sebe, i když na to každý bude mít jiný názor. Ve druhé polovině série dojde ke zlomu, kdy si divák do jisté míry asi i zvykne, ale především dojde ke zvolnění tempa. To vyvrcholí v poslední epizodě, která se drží nejvíce při zemi, ale servíruje nejhlubší myšlenky, a právě ta má velký potenciál v divákovi něco trvale zanechat, protože smrt v kterékoliv podobě se týká každého z nás. 70% (23.04.2020)

The Midnight Gospel se zcela vymyká standardům seriálové tvorby. Zaobírá se souvislostmi transcendentního významu, což může být intelektuálně podnětné nebo inspirativní, ale skutečné pochopení je v těchto záležitostech možné pouze přímým osobním zážitkem. Percepční náročnost je poté umocněna nebývale imaginativní animací, která tříští pozornost publika tím, že se mnohdy pouze samovolně odvíjí na pozadí bez zjevné relevance k diskutovaným tématům. Mainstreamový divák, který si seriál pustí v očekávání oddechové zábavy, hned po úvodní epizodě vyklidí pole s výrazem vyorané myši. Já byl naopak tímto projektem bezvýhradně uchvácen a hodnotím prostřednictvím pěti slabších hvězd. (27.04.2020)

Nadrogovaná adaptace podcastů Duncana Trussella v duchu animátorské školy George Dunninga, která by zapadla na popůlnoční vysílání Adult Swim. Žánrový wow efekt funguje jen tehdy, pokud jste v životě neviděli jediný animovaný autorský dokumentární film. Kombinace dvou relativně kvalitních věcí (zhuleného filosofování o životě/smrti a cestě od jednoho ke druhému + slibného animáku talentovaného týmu na moderní WTF-dada vlně) vytvořila náhodný signál s rovnoměrnou výkonovou spektrální hustotou: soustředit se pořádně nedá ani na jedno. Kdo tušil, že chaos může být taková nuda... (21.04.2020)