Akira

Dva keramické rotory pro každé kolo, počítačem ovládané nezablokované brzdy, 12 000 RPM, 200 koní… – Chtěl by ses na ní projet, Tetsuo? Zlo, násilí, korupce, beznaděj a skrytá síla v každém z nás. Nechápu, jak se mi podařilo ve stavu blízkém transu sledovat děj. Při pozitivním vizionářském závěru už jsem snad ani nedýchal. Filozofická stránka filmu mi ale pořádně začala docházet až když film skončil, a já na gauči ještě půl hodiny civěl na monitor. Při druhém shlédnutí jsem znal děj a poskládal jsem si dohromady další souvislosti, ale jsem si jistý, že mě Akira ještě má čím překvapit. Když jsem viděl Akiru podruhé, tak jsem vnímal skvělou hudbu, kterou jsem předtím jaksi podvědomě vstřebal. Možná bychom si neměli zahrávat s takovou silou. (29.05.2008)

pri čítaní ospevných hodnotení tu na csfd som sa bavil viac ako na samotnom filme :( ... hudba samozrejme pôsobivá, animácia podobne... ale príbeh je úplne uletený a neuchopiteľný, posolstvo pre mňa neznáme, a dĺžka filmu neprimeraná.... buď je to pre ťažkých intelektuálov, čo ja nie som, alebo tie hviezdičky sa tu nahromadili od ľudí odchovaných na akčných anime seriáloch, čo tak isto nie som.... "Vesmírna odyssea" pre mladšie, akčnejšie ročníky otaku maniakov.... pri takomto vyslovene kultovom filme by som čakal oveľa väčšiu variáciu hodnotení, stádovitosť však asi prevládla (vlastne podobne ako pri spomenutej "Vesmírnej odyssei" :) (25.01.2012)

Totální existencionální sci-fi anime, potřásající si pravačkou s A. C. Clarkem a levačkou s Enderem Wigginem. Depresivní atmosféra vydrží spolehlivě od začátku až do konce, přesto je tu pár pih na kráse. Především je to zmatek v postavách, který by možná nebyl tak velký, kdyby byly jasnější motivace nebo ještě lépe původ alespoň těch nejhlavnějších hrdinů. Tenhle problém ale prostě při zfilmovávání rozsáhlých předloh nastává. Akira vás rozhodně přiková k obrazovce, ale mě osobně za srdce nevzala. Ano, je to zcela jistě a zcela po právu legenda, ale v tomhle žánru u mě vede Card a jeho Wigginovská sága. (07.06.2006)

Asi můj nejsilnější filmový zážitek. Děj zasazený do Neo-Tokya kde se odehrávají osudy dětského motorkářského gangu mně už při prvním shlédnutí v mých osmi letech naprosto smetl . Myšlenka a prostředí je naprosto nadčasové . Animace stále dokonalá . A soundtrack je jeden z nejlepších co jsem zatím slyšel . Tohle prostě musíte vidět!! (19.09.2006)

MA-SA-KR!!! Zážitek, jaký jsem měl úterečního odpoledne z nevšedního anime snímku Akira se dá přirovnat snad jedině k šoku, který si pro mne v nedávné době přichystal depresivní Antichrist. Film Katsuhira Ôtoma naštěstí nešokuje scénami tak, jako Trierova "sonda do duše zkažené ženy", vše si ale vynahrazuje děsivou závěrečnou akční scénou, ve které se představuje jeden z nejbizarnějších záporáků animované japonské produkce. Já osobně jsem čekal, že Akira bude příběh dvou gangů v Neo-Tokiu, který by mapoval životní cestu hrdiny, podle kterého se dílo jmenuje. Nemohl jsem se více splést a o to více být překvapený! Nejenže Akira znamená něco naprosto jiného, ale celý bravurní příběh pojednává o něčem totálně odlišném, a nejvíce k němu sedne označení hodně akční sci-fi. Za sebe nechápu komentáře, ve kterých je promílán slabý začátek: mě přišel výnikající, akční a poutavý. Vždyť v první polovině vlastně sledujeme osudy ubohého Tetsua, kterak se postupně mění v persónu, která z něj zbude na konci - prvních šedesát minut je tedy napínavým příběhem zmateného chlapce a jeho kamarádů, kteří se snaží rozkoukat se ve zmatku, jež se kolem nich děje (teroristé, nemocnice, revoluce). A již v těchto počátečních filmových minutách jsem byl absolutně nadšený z krásně barevných a stylových akčních scén! Na rovinu: bez nich by Akira byl jako Komando bez Schwarzerneggera. Akce v tomto psycho snímku jsou tak vypiplané, že jsem každou z nich sledoval s vytřeštěnýma očima a se zatajeným dechem; ať už se jedná o motorkářské souboje, nebo kulervoucí bitky psionických sil. Ty jsou zdaleka nejlepší, a vedle silně brutálního podtextu Akirovi i ony přidávají nejvíce procent na verdiktu hodnocení. A to jsem stále v půlce! Druhá část filmu se pak nese v atmosféře nejen osobní záchrany, ale i pomsty, kolapsu celé společnosti a hlavně finále desetkrát lepšího a výbušnějšího, než závěr prvních Transformers. To se musí vidět, tohle umí pouze animace, a natočit s živými herci podobný film je i na dnešní dobu zhola nemožné. Pocity z tohoto snímku mi v hlavě víří jako nějaké tornádo, které pohltilo, vcuclo duhu, a leskne se a hřmí ve své nebezpečnosti všemi jejími barvami... Dvě nejsilnější slovní spojení se mi na rty derou bezprostředně poté, co si název skvělého anime vybavím: parádní akce a inteligentní pointa. Akira je spektakulární dobrodružství plné omračujících barviček a scén, v jehož pojetí dostává maximální destrukce zcela nový význam. (21.10.2009)