Sám v temnotě

Měl jsem chuť za poslední scénu nakouřit tři, ale prostě to nejde. Taková sbírka nelogičností, trapných scén a neherců je typická po špatnou produkci 80. let. Navíc v domě se snad krom hlavního protagonisty tváří všichni jako by se nic moc nedělo. K tomu film obsahuje naprosto meganesympatickou dětskou postavu, která vysloveně volá po popravě. Žel nestane se. (02.04.2010)

Jsem lehce zklamán.Čekal jsem něco úplně jiného, čekal jsem slasher, ale dostal jsem takovej mysteriózní horor. I když herci byly výborní hlavně jako vždy dokonalý Pleasence. Ale bohužel film je docela zbytečně roztahaný, a ani atmosféra se nekoná. Čekal jsem moc a kromě poměrně ladné hudby, a kvalitních herců jsem nedostal nic moc. (04.09.2010)

Nebudem sa ani tak venovať (podpriemerným) kvalitám filmu (za zmienku stojí azda len jedna jediná zapamätateľná scéna: scéna na posteli), skôr ma ako fanúšika slasherov zaujala žánrová rovina. Keď v roku 1978 prišiel na scénu Halloween, jeho masívny úspech vyvolal nový hororový ošiaľ a zástupy napodobiteľov. Dnes už poznáme pravidlá žánru, no v roku 1982 to ešte také jednoznačné nebolo. Alone in the Dark si berie veľkú časť z Halloweenu (vrah sa vracia do mesta, dobíja sa do domu, cestou zabije pár ľudí, sleduje konkrétne osoby a nezabíja všetko navôkol), tak ako si z neho zobrali aj prvé dve Piatky trinásteho, ktoré definovali žánrové pravidlá (vrah v maske, zabíja mladých sexuchtivých ľudí, je neporaziteľný, dôraz na flashbacky). Ak by prišiel Alone in the Dark skôr a ak by to bol kvalitnejší film, takto by možno dnes vyzeral žáner slasher. No nevyzerá (chvalabohu). Z dnešného pohľadu film najviac spadá pod škatuľku "home invasion", no dobový pohľad odhaľuje viac než súrodenecký vzťah so žánrom slasher. A to je najzaujímavejšia vec na filme. Čo o ňom ale veľa vypovedá... (20.06.2015)

Naprosto parádní horor ze starý školy, kterej ale rozhodně nemá pomalej rozjezd jak bývalo celkem zvykem například o Halloweenu atd, tady je hned od začátku cítit to napětí a že se prostě jedná o horor, na čemž má velkou zásluhu prostředí blázince a hodně zajímavej výběr herců, kdy Martin Landaou je neskutečně ďábelsky pošahanej a jde z něj opravdu strach a Jack Palance na tom neni o moc hůř. Ale je trošku škoda nesmyslný scény s krvácením z nosu, to bylo celkem příběhově amatérský a nesmyslný, ale jinak špička (16.07.2008)

Ani se mi nechce věřit, že je to debut Jacka Sholdera, který tři roky na to posral druhé dobrodružství Freda Kruegera. Alone in the Dark je totiž bezvadný a trochu netypický slasher, u něhož si nemůžete být stoprocentně jisti, co bude následovat. Čtyři uprchlí magoři jsou totiž nevyzpytatelní jako aprílové počasí a nevraždí každého hned na potkání, což má za následek v několika chvílích slušné napětí. Psychopatičtí maniaci jsou vybráni opravdu dobře, hlavně Martin Landau jako Kazatel byl nezvykle přesvědčivý. Bodycount jsem čekal trochu vyšší, vraždy nejsou moc o krvi a masu, ale i přesto si mě získal od prvních minut až do závěrečného konce na svoji stranu. P.S: jedním vyskytujícím se prvkem (krvácení z nosu) se jistě nechali inspirovat tvůrci průměrného Valentine. Jinak 80-procentní spokojenost. (09.11.2010)