Kde jsem doma

Dost zvláštní film. Trochu mi to svým vyzněním připomnělo Parazita a zatímco spíš. Hlavním protagonistou filmu je Javier, který nemá práci a musí se spolu se svou rodinou vystěhovat ze svého luxusního bytu. Nese to velmi těžce. Změna nastane, když uvidí nový pár, který se do starého bytu nastěhoval. Sblíží se s nájemníkem a začne jim dělat ze života peklo. Javier se díky svým činům stane obětí vydírání a musí jednat. Udělá maximum proto, aby se dostal do této nové rodiny a tu starou hodí za hlavu. Film působí dost ponuře a negativně. "Nelži mi!" (04.05.2021)

Špatný film to není, ale na Španělsko není ani dobrý a určitě umí i líp. Hlavní postava Javiera je výborná, stejně tak Mario Casas (Contratiempo) si zahrál další slušnou roli, nicméně film jako celek se veze na vlně průměru a nějak z ní nemůže vyskočit. Celé to působí tak utahaně a vleče se to, posledních 20 minut je film sice úderný, ale bohužel ne až tak úderný, jak by si zasloužil. Působí to celé dost prvoplánově a ve finále nad tím nežasnu jak nad jeho španělskými bratříčky - naopak, za měsíc si na něj spíš ani nevzpomenu. Kvalitní thriller, který na konci zasazuje menší množství paranoidního psychického teroru, ale jinak mi film nemá co dál nabídnout a ve výsledku jsem vlastně i trochu zklamaný, protože Španělsko nasadilo v minulosti laťku standartu daleko výše... (14.05.2020)

Premisa dobrá, technická stránka výtečná a své si odvedli i herci. Ale měl jsem dva problémy. Tím prvním byla proměna hlavního hrdiny, které se mi při vší snaze nedařilo uvěřit a tím druhým poněkud krkolomný způsob, jakým to nakonec bylo dohráno. Ne že by to nedávalo smysl, ale na mě z toho až moc sálala scénáristická nouze. Za vidění to stojí, ale jen jednou. 60% (08.05.2020)

„Život se ti kurví? Co se dá si urvi!“ Hannibal Lecter navštívil Španělsko. Reklamní kreativec Javier Muñoz je vzdělaný, inteligentní, přívětivý a společenský, zkrátka distingovaný... psychopat. Má i podobně laskavé grimasy jako Anthony Hopkins, když se chystal někoho vykuchat. Pěkná ilustrace přímé úměrnosti: čím vyšší manager, tím větší psychopat, čím schopnější obchodník, tím cyničtější zmrd. Omnibusovo OKÉNKO AA: [][] K čemu abstinující začátečník potřebuje patrona? ¶ Pro případ relapsu, mít tzv. záchranný telefon. ¶ Aby se měl komu infiltrovat do rodiny. ¶ Aby mohl z prádelního koše lovit kalhotky a jimi pak zacpat hubu pedofilnímu vyděrači. ¶ Aby měl film vražedný drajv. [][] Což taky měl, i přes všechny ty (až moc příhodné) náhody, které intrikánovi Javierovi „kvarteto“ Pastorů servírovalo na stříbrném podnose. Ideální film pro všechny vyždímané a pak z práce vyhozené, s optimistickým happyen(zmr)dem. No nekupte to. Úspěch, uznání, královský plat, barák jako kráva a v něm ukradenou, leč šťastnou rodinu. A čtyři hvězdy na csfd. „Olé!“ (11.08.2023)

Za posledné dva mesiace som videl dva španielske filmy, medzi nimi rozmedzie 9 rokov, ktoré vykazujú dosť podobné znaky. Ide o Kde jsem doma a Zatímco spíš. V oboch sa tajne vniká do bytu. V oboch má antihrdina veľmi dobre vymyslenú základnú kostru svojho plánu. V oboch je miestami neuveriteľne neopatrný, ale chyby vždy zachráni jeho nehorázne šťastie, respektíve priamočiara improvizácia. Španieli radi stalkujú, radi nasávajú pachuť zničeného života pekne zblízka a moc si nelámu hlavu s pravdepodobnosťou. Ak im odpustíte závislosť na šťastnej zhode okolností, tak máte o kvalitný zážitok postarané. Kde jsem doma je vhodné pre každého, kto bol niekedy nezamestnaný. Prináša síce jasný a dopredu očakávaný záver, ktorý však obsahuje určitý prvok nečakaného. Zo spomínaných filmov je o triedu lepší ten mladší z nich. Javier je cca rovnaký parchant ako César, ale jeho cesta od nápadu k finálnej realizácii pôsobila zaujímavejšie, na udalosti bohatšie. (04.05.2020)